30 Cdo 3292/2007
Datum rozhodnutí: 15.10.2008
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 43 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 3292/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně

JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce S. B. D. D., zastoupeného advokátkou, proti žalované K. P., zastoupené advokátem, o zaplacení 42.501,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 19 C 55/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. října 2005, č. j. 10 Co 521/2003 - 88, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení zaplatit částku 4.679,70 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou, došlou soudu prvního stupně dne 2. 3. 2000, domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 42.501,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 12. 1999 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že po předchozím projednání a se souhlasem samosprávy a ostatních nájemníků i vlastníků bytů provedl zateplení domu v ulici L., D., v němž se nachází i bytová jednotka ve vlastnictví žalované; přestože s vyúčtováním nákladů připadajících na ni byla seznámena, žalobci nic nezaplatila.

Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 28. 3. 2003, č. j. 19 C 55/2000 - 65, žalobě vyhověl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Jeho předchozí rozsudek v této věci ze dne 19. 7. 2000, č.j. 19 C 55/2000 - 21, jímž žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne

25. 1. 2002, č. j. 10 Co 571/2000 - 31, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Vyšel

ze zjištění, že žalovaná je vlastníkem bytové jednotky v domě, ulice L., D., a spoluvlastnicí podílu na společných částech domu ve výši 620/26693, přičemž právní účinky vkladu vlastnického práva žalované do katastru nemovitostí vznikly dnem 20. 1. 1999 (dříve se jednalo o byt družstevní). Žalobce v roce 1999 po předchozím projednání a se souhlasem samosprávy a ostatních nájemníků i vlastníků bytu zajistil

a uhradil kompletní zateplení tohoto domu s odstraněním zjištěných vad panelové výstavby. Cena tohoto díla, které bylo dokončeno v září 1999, činila celkem 4,600.969,80 Kč, a byla na ni poskytnuta státní dotace ve výši 1,703.000,- Kč a dále použita částka 400.000,- Kč z vytvořeného fondu generálních oprav. V období

od 20. 1. 1999 do 29. 11. 1999 žalobce za práce spojené se zateplením domu

a zpracováním technické pomoci zaplatil svým smluvním partnerům částku celkem 2,897.969,90 Kč; z této částky připadá na žalovanou podle výše jejího spoluvlastnického podílu na společných částech domu ve výši 620/26693 a poměru podlahové plochy jejího bytu k podlahové ploše bytů ostatních, po odpočtu zaplacených záloh částka 51.772,90 Kč, která podle závěru okresního soudu představuje bezdůvodné obohacení vzniklé na její straně ve smyslu § 454 obč. zák. a jež je povinna žalobci vydat (§ 456 obč. zák.). Protože žalobce uplatnil nárok na zaplacení pouze částky 42.501,- Kč, soud žalobě vyhověl (§ 153 odst. 2 o. s. ř.).

K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12. 10. 2005, č. j. 10 Co 521/2003 - 88, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení změnil, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem a shodně s ním dovodil,

že k bezdůvodnému obohacení žalované došlo tím, že žalobce uhradil náklady odstranění vad panelové konstrukce a zateplení pláště domu, v němž se nachází bytová jednotka ve vlastnictví žalované. Neztotožnil se však s jeho názorem, že takový majetkový prospěch lze dovodit z podílu žalované na nákladech oprav a zateplení domovního pláště, uhrazených žalobcem, a naopak přisvědčil žalované, že mezi

ní a dodavatelem prací ani mezi ní a investorem prací (žalobcem) neexistoval smluvní vztah, ze kterého by jí vznikla povinnost poměrné úhrady vynaložených nákladů (v řízení bylo prokázáno, že v souvislosti s převodem vlastnictví k bytové jednotce

na ni nepřešly žádné závazky). Penězi vyjádřitelný prospěch žalované z bezdůvodného obohacení je podle názoru odvolacího soudu zhodnocení zateplené bytové jednotky oproti hodnotě stejné bytové jednotky bez zateplené a opravené omítky, úspora energií při bydlení, úspora investičních nákladů, které by žalovaná spolu s dalšími vlastníky bytových jednotek v domě musela na zjištěné vady panelové výstavby beztak vynaložit , jenž by bylo možno zjistit jen znaleckým posudkem. Z ohledem na zásadu procesní ekonomie a vzhledem k dostatečným skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně o hodnotě prací, jejichž provedením majetkový prospěch žalované vznikl, nepovažoval krajský soud tento důkaz za nutný . V souladu s § 136 o. s. ř. dovodil, že nárok uplatněný žalobou je důvodný a blížící se minimu majetkového prospěchu, kterého se žalované v posuzovaných souvislostech dostalo .

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž stejně jako v odvolání a svých dřívějších podáních popisuje okolnosti, za nichž probíhalo zateplení domu, přičemž má za to, že žaloba byla podána předčasně, když zateplovací práce započaly na konci měsíce dubna 1999 a žaloba byla podána ještě v průběhu těchto prací . Poukazuje na to, že žalobci platila měsíčně v souvislosti s prováděnými pracemi částku 1.062,- Kč, avšak žalobce jí platby vrátil, čímž

si vytvořil předpoklad pro podání žaloby , a že odvolací soud bez dalšího vysvětlení uvádí, že znalecký posudek není nutný . Dále klade otázku, zda je možné bez dalšího přenášet závazky z družstva na nájemce družstevního bytu, zda lze automaticky požadovat na těchto nájemnících stejné náklady, jak učinilo družstvo, anebo je nutné zohlednit, že takové náklady je možné zodpovědně požadovat až po té, co budou řádně vynaloženy, stanou se majetkem družstva, neboť nepochybně současně dochází

ke zvýšení majetku družstva jako takového s tím, že pokud by k tomu nedocházelo,

pak by existence družstva neměla své opodstatnění . Domnívá se, že jde o regres

sui generis, který je možný, když ten první závazek je dospělý, pak musí dojít k vypořádání tohoto závazku mezi další dva subjekty, tedy družstvo, dále pak nájemce bytu . I když pohledávka, jak o ní bylo rozhodnuto, byla vyrovnána, neboť si půjčila

od svého syna, aby svým závazkům dostála , považuje rozhodnutí nadále za nesprávné. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, anebo byly zrušeny rozsudky soudů obou stupňů, neboť řízení je postiženo takovou vadou, která vedla k nesprávnému rozhodnutí ve věci .

Žalobce se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnil s rozsudkem odvolacího soudu, neboť řízení není postiženo žádnou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dále uvedl, že napadenému rozhodnutí nelze vytýkat jakékoli vady důkazního charakteru . Navrhl, aby dovolání žalované bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění,

že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání trpí takovou vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny

k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241 o. s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít

za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238

a § 238a o. s. ř.), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází

ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených

v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu

tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 větu první

o. s. ř.).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu.

V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. § 241 o. s. ř.) a který

z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení § 104 odst. 2 o.s.ř. soudem řádně vyzván (srov. § 241b odst. 2 o. s. ř.) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena

k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto.

Marným uplynutím lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení § 241b odst. 1, § 209 a § 43

o. s. ř. vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud

k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlížet. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené

v § 241b odst. 3 o. s. ř. doplněno, podle § 243c odst.1 a § 43 odst.2 o. s. ř. odmítnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003,

sp. zn. 29 Odo 108/2002, které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).

V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalované byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 10. 12. 2005, že žalovaná podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu včas (dne 7. 2. 2006), že usnesení soudu prvního stupně ze dne

1. 2. 2007, č. j. 19 C 55/2000-113, jímž jí byl k její žádosti pro dovolací řízení ustanoven zástupcem advokát S. K., nabylo právní moci dne 16. 3. 2007, a že tímto zástupcem sepsané dovolání bylo soudu prvního stupně doručeno osobně dne 23. 4. 2007.

Dovolání žalované však neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů rozsudek odvolacího soudu napadá; o dovolacích důvodech se v něm uvádí pouze to, že řízení

je postiženo takovou vadou, která vedla k nesprávnému rozhodnutí ve věci . Protože žalovaná v dovolání nevylíčila okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku odvolacího soudu a které by mohly naplnit alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř., a protože lhůta uvedená

v § 241b odst. 3 o. s. ř., během níž bylo možné dovolání o uvedení dovolacích důvodů doplnit, již marně uplynula (v projednávané věci uplynutím dovolací lhůty dne

16. 5. 2007), není již možné uvedený nedostatek dovolání odstranit. Dovolacímu soudu, který je - jak již výše uvedeno - vázán uplatněnými dovolacími důvody, tím žalovaná zabránila, aby mohl napadený rozsudek odvolacího soudu po stránce kvalitativní

(z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované - aniž se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 3.632,50 Kč [odměna z částky určené podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vyčíslená podle ust. § 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bod. 4, zaokrouhlená podle § 16 odst. 2, snížená podle § 14 odst. 1 vyhlášky a o dalších 50 % na polovinu podle § 18 odst. 1], a náhrady hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží žalobkyni vedle odměny

za zastupování advokátem a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka

747,20 Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení žalobce ve výši 4.679,70 Kč

je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. října 2008

JUDr. Olga Puškinová, v.r.

předsedkyně senátu