30 Cdo 3291/2010
Datum rozhodnutí: 13.12.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




30 Cdo 3291/2010


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně MERIX Praha, s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Korytná 1538/4, zastoupené Mgr. Jiřím Hoňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 23, proti žalované Ross, a. s. v likvidaci , se sídlem v Ostravě Moravské Ostravě, Sokolská 50, zastoupené Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Nerudova 22, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 375/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2010, č.j. 55 Co 182/2009-140, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Hoňka, advokáta se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 23.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í :
(§ 243c odst. 2 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále již soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 23. října 2008, č.j. 23 C 375/2007-77, určil, že žalobkyně je vlastnicí označených nemovitostí, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném řízení (ve stručnosti shrnuto) dospěl k závěru, že žalobkyně po právu odstoupila od (dvou) kupních smluv, jejichž předmětem byl prodej žalobou dotčených nemovitostí. Žalobkyni se tak obnovilo vlastnické právo k těmto nemovitostem a z tohoto důvodu bylo žalobě vyhověno.
K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále již odvolací soud ) v záhlaví citovaným rozsudkem podle § 219 o. s. ř. potvrdil (jako věcně správný) rozsudek soudu prvního stupně (v odvoláním dotčené části) výroku I. o určení vlastnictví k pozemkům p. č. 442/1 a 442/4 v katastrálním území Š., jakož i v nákladovém výroku, a uložil žalované povinnost, aby zaplatila žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 49.080,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.
Proti meritornímu výroku cit. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (prostřednictvím svého advokáta) včasné dovolání, které ovšem není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042].
Nejvyšší soud tedy při posuzování přípustnosti dovolání prověřuje, zda v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní právní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétním případě, ale pro judikaturu, tj. z hlediska rozhodovací činnosti vůbec. Nejvyšší soud pak zkoumá, zda jde o právní otázku, kterou dosud neřešil, popř. právní otázku řešenou rozdílně soud nižších stupňů, či řešenou jinak, než v judikatuře dovolacího soudu, anebo o otázku vyžadující jiné řešení, než jaké bylo dříve v judikatuře Nejvyššího soudu dosaženo.
Z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) vyplývá, že žalovaná v dovolání zpochybňuje odvolacím soudem řešenou právní otázku naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. Tato otázka ovšem není zásadního právního významu, neboť odvolací soud se jejím řešením v napadeném rozhodnutí nijak neodchýlil od konstantní judikatury (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. 30 Cdo 4967/2009, jež je přístupné pro veřejnost na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , jakož i další rozhodnutí, v nichž je obdobně řešena otázka naléhavého právního zájmu žalobce, který se proti žalovanému domáhá určení svého tvrzeného vlastnického práva k nemovitému majetku s cílem dosáhnout souladu mezi právním stavem a stavem zápisů v katastru nemovitostí). Kromě toho je třeba také uvést, že skutkový stav, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, resp. z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud (a jímž je při posuzování přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vázán i Nejvyšší soud), umožňoval odvolacímu soudu přistoupit k danému právně kvalifikačnímu závěru, jak je vyjádřen v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku.
Pokud pak žalovaná v dovolání tvrdila okolnosti, jimiž lze odůvodnit dovolací důvody ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř., nebylo možné k nim při posuzování přípustnosti dovolání přihlédnout (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolacímu soudu nezbylo než je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněním § 243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když v dovolacím řízení žalobkyni vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, které sestávají z odměny za zastupování advokátem (za sepis písemného vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [odměna z částky určené podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vyčíslená podle § 10 odst. 3, § 5 písm. b), snížená podle § 14 odst. 1 vyhlášky na polovinu a o dalších 50 % podle § 18 odst. 1 (vzhledem k tomu, že advokát žalobkyně učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby sepis vyjádření k dovolání)], a z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč, vše navýšeno o 20 % DPH (tj. o částku 1.060,- Kč) podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a § 47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení žalobkyně ve výši 6.360,- Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 13. prosince 2011


JUDr. Pavel V r c h a, v. r.
předseda senátu