30 Cdo 3269/2013
Datum rozhodnutí: 11.12.2013
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



30 Cdo 3269/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně Romantic Tours Invest, s. r. o. , se sídlem v Praze 2, Italská 2564/57, identifikační číslo osoby 27969720, zastoupené JUDr. Světlanou Kozákovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/2, proti žalovanému P. K. , zastoupenému JUDr. Alexandrem Kociánem, advokátem Advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář s. r. o., se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, s adresou pro doručování: Kocián Šolc Balaštík advokátní kancelář s. r. o., pobočka Karlovy Vary, Na Vyhlídce 53, 360 21 Karlovy Vary, o zaplacení částky 1.200.000,- Kč oproti vydání podílu na nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 18 C 111/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. března 2013, č. j. 13 Co 242/2012-178, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 16.214,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Alexandra Kociána, advokáta Advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík advokátní kancelář s. r. o., pobočka Karlovy Vary, Na Vyhlídce 53.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále již odvolací soud ), který splňuje zákonem stanovené náležitosti ve smyslu § 157 odst. 2 o. s. ř. a je tudíž přezkoumatelný, není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí [k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále již Nejvyšší soud nebo dovolací soud ) ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, který je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ], přičemž není důvod, aby v dovolání vymezená procesní otázka posuzování (ne)přezkoumatelnosti soudního rozhodnutí byla řešena jinak. K tomu je nutno uvést, že žalobkyně sice v dovolání odkazuje na jiná rozhodnutí dovolacího soudu, jež se rovněž upínají k výkladu ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. v poměrech prvoinstančního i odvolacího řízení, ponechává však již stranou, že jsou to právě vždy konkrétní okolnosti případu, jakož i postoj dotčeného účastníka řízení, které (v konečném důsledku) spoluurčují, zda případné formální nedodržení zákonem stanovených limitů pro tvorbu odůvodnění (písemného vyhotovení) rozsudku soudem prvního stupně jde vskutku na vrub přezkoumatelnosti předmětného rozsudku. V daném případě odvolací soud seznatelným způsobem vyložil, že důvody pro kasaci odvoláním napadeného prvoinstančního rozsudku naplněny nebyly, když z odůvodnění lze vysledovat, z jakých důvodů a skutkových zjištění soud prvého stupně závěr o platnosti předmětné kupní smlouvy mezi účastníky ze dne 6. 8. 2007 učinil. Odvolací soud rovněž zcela jasně vyložil, proč nebyly námitky žalobkyně, zpochybňující tzv. nabývací titul žalovaného k předmětnému spoluvlastnickému podílu, považovány pro právní posouzení věci významné. V takto učiněném závěru odvolacího soudu nelze spatřovat odklon o judikatury dovolacího soudu upínající se k požadavkům na řádné odůvodnění (písemného vyhotovení) rozsudku ve smyslu § 157 odst. 2 o. s. ř. K případným skutkovým námitkám, jež žalobkyně uplatnila v dovolání, nemohlo být při posuzování přípustnosti tohoto dovolání přihlédnuto (k tomu srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání nemohla založit ani okolnost, že oba soudy v řízení nereflektovaly, že vydání podílu na budově nemůže představovat (zde výrokovou) součást rozsudku, který by se mohl stát relevantním podkladem pro výkon rozhodnutí, resp. exekuci [z hlediska dosažení souladu se stavem zápisů v katastru by přicházel výrok deklarující příslušný spoluvlastnický věcně právní vztah, a z hlediska vydání spoluvlastnického podílu v případě, že by žalovaná osoba předmětnou nemovitost užívala, resp. měla v držbě, by zase - s přihlédnutím k § 139 odst. 2 obč. zák. ve světle žalobních tvrzení - přicházel výrok formulovaný na vyklizení předmětné nemovitosti (k tomu srov. analogicky např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2011, sp. zn. 30 Cdo 4718/2010)].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř. V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které Nejvyšší soud s ohledem na zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. s účinností od 7. května 2013 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaným pod č. 116/2013 Sb., stanovil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb [advokátní tarif); k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010.]. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí sazba odměny za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání) 13.100,- Kč, společně s paušální náhradou výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300, -Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a navýšením o 21% DPH podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. má tedy žalovaný právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 16.214 Kč. Tuto náhradu je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 11. prosince 2013
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu