30 Cdo 3239/2010
Datum rozhodnutí: 27.07.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 237 odst. 3 o. s. ř. ve znění od 01.07.2009



30 Cdo 3239/2010


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce J. N. , zastoupeného JUDr. Květuší Blaškovičovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pod Vinicemi 2, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 60.000,010.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň město pod sp. zn. 11 C 92/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 8. 2009, č. j. 18 Co 389/2009 68, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í
(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba, prostřednictvím níž se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit mu v záhlaví uvedenou částku, a to z důvodu žalobcem tvrzeného nároku na ušlý zisk a na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem. Nesprávný úřední postup měl spočívat ve zbavení osobní svobody žalobce za účelem šetření jeho duševního stavu po dobu dvou měsíců, a to v souvislosti s řízením o způsobilosti k právním úkonům vedeném u Okresního soudu Plzeň město pod sp. zn. 15 Nc 1231/2003.
Odvolací soud se ztotožnil se zjištěním soudu prvního stupně, že žalobce byl vzat do vazby dne 21. 4. 2006 v trestním řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň město pod sp. zn. 1 T 60/2002. Usnesením téhož soudu ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 15 Nc 1231/2003, soud ustanovil znalce s úkolem posoudit psychický stav žalobce, a to za situace, kdy žalobce již byl ve vazbě.
Omezení osobní svobody žalobce tedy souvisí s trestním řízením, nikoliv s řízením o způsobilosti žalobce k právním úkonům. Odvolací soud proto uzavřel, že neexistuje žádná příčinná souvislost mezi vydáním usnesení ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 15 Nc 1231/2006, a údajnou nemajetkovou újmou způsobenou žalobci.
Vzetí do vazby i formu ústavního zkoumání psychického stavu si navíc žalobce sám zapříčinil, když znalcům ustanoveným v trestním řízení neposkytl potřebnou součinnost, a znemožnil tak ambulantní formu vyšetření.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, které na výzvu soudu prvního stupně doplnil. Důvodnost dovolání spatřuje žalobce v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dále dovolatel rekapituluje průběh dosavadního soudního řízení. Dodává, že jeho nárok měl být správně posouzen Ústavou, čl. 90, Listinou práv a svobod a Evropskou Úmluvou, Protokol č. 1, čl. 6 odst.1 . Dále dovolatel uvádí, že řízení týkající se jeho způsobilosti k právním úkonům bylo zastaveno dne 12. 3. 2007, čímž byl potvrzen nezákonný postup, a že znalecký posudek znalců v Brně ze dne 21. 7. 2006 jasně potvrdil, že netrpí duševní nemocí. To také dokazuje, že byl donucen strpět rozsah opatření po dobu dvou měsíců zbytečně, nezákonně v rozporu s výkladem práva přirozeného, logického a především v rozporu se zněním čl. 1 Ústavy. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) dále jen o. s. ř.
Dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
V daném případě by dovolání mohlo být shledáno přípustným jen tehdy, jestliže by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce ve věci samé zásadně významné (§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolatel dovolacímu soudu žádnou právní otázku (natož pak zásadního významu), pro níž by dovolání mohlo být shledáno přípustným, nepředkládá. Opakuje pouze výhrady předestřené již soudu prvního stupně a soudu odvolacímu, s nimiž se tyto soudy zcela přiléhavě vypořádaly. Dovolatel vůbec nenapadá závěr, na němž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, tedy že mezi usnesením Okresního soudu Plzeň město ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 15 Nc 1231/2006, a jím tvrzenou nemajetkovou újmou není žádná příčinná souvislost. Nenapadá ostatně ani závěr, že si vazební stíhání a ústavní zkoumání svého psychického stavu zavinil sám, neboť odmítl spolupracovat se znalci ustanovenými v trestním řízení dobrovolně.
Dovolací soud tedy z důvodů uplatněných a vymezených v dovolání neshledal, že by v napadeném rozhodnutí byla řešena otázka zásadního právního významu, a proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.).
Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel dovolací soud z toho, že žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. července 2011
JUDr. František I š t v á n e k, v. r. předseda senátu