30 Cdo 3220/2007
Datum rozhodnutí: 19.06.2008
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 ve spojení s předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 ve spojení s písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 3220/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce Z. k. d. P., proti žalované České republice - Úřadu

pro zastupování státu ve věcech majetkových, o zaplacení 30.970,- Kč

s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 8 C 124/2006,

o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. května 2007,

č. j. 56 Co 209/2007 - 174, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 24. května 2007, č.j. 56 Co 209/2007-174, potvrdil podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 14. února 2007, č.j. 8 C 124/2006-143, kterým soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 30.970,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % a to od 21. 12. 2006 do 31.12.2006, 9,5 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007 a v dalším kalendářním pololetí, v němž bude trvat prodlení žalované, ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů a kterým rozhodl o náhradě nákladů řízení. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalované 2. července 2007 a téhož dne nabyl právní moci.

Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni podala žalovaná dne 12. července 2007 včasné dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Rozhodnutí vytýká, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil žalobce s návrhem, aby bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) uvážil, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), za níž jedná zaměstnanec s právnickým vzděláním (§ 241 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř,). Dospěl však k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu

- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. však dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 téhož zákona není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč

a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí

o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí o částce, která představuje vyčíslení více samostatných nároků a o níž odvolací soud rozhodl jedním výrokem, se zkoumá ve vztahu ke každému z nároků samostatně (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. června 2008, sp.zn. 32 Odo 747/2002).

Jak vyplývá z obsahu spisu, odvolací soud rozhodoval v posuzované věci

o částce, která se skládá ze čtyř samostatných nároků na vydání bezdůvodného obohacení z titulu neplatných kupních smluv. Jednalo se o kupní smlouvu ze dne

29. 9. 2003 týkající se pozemku p.č. 138 v obci B. (kupní cena 4.930,- Kč),

dále o kupní smlouvu vztahující se k pozemku p.č. 204 v obci R. (kupní cena 4.480,- Kč), o kupní smlouvu týkající se pozemku p.č. v obci P. ( kupní cena 5.980,- Kč) a o kupní smlouvu o prodeji pozemku p.č. 722 v obci Ch. (kupní cena 15. 580,- Kč). Soud tak rozhodoval o samostatných nárocích na peněžitá plnění nepřevyšujících 20.000,- Kč, byť uplatněných v rámci jediné žaloby.

Přípustnost dovolání tak podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., není dána, a to ani přes nepřiléhavé poučení odvolacího soudu o této otázce. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) proto podané dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy dovolání v této věci bylo odmítnuto, avšak žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. června 2008

JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.

předseda senátu