30 Cdo 321/2008
Datum rozhodnutí: 05.03.2008
Dotčené předpisy:





30 Cdo 321/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci nezletilého D. Č., zastoupeného Městskou částí P., jako opatrovníkem, syna L. Č., zastoupené advokátem, a D. Č., zastoupeného J. H., za účasti F. o. d., o změnu úpravy styku otce s nezletilým, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. 15 P 9/2001, o dovolání matky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2007, č.j. 30 Co 63/2007-783, takto:


I. Dovolání matky se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem v záhlaví označeným zastavil řízení


o výkon rozhodnutí (výrok I.), zamítl matčin návrh na zákaz styku otce s nezletilým (výrok II.) a otcův návrh na změnu výchovy nezletilého (výrok III.), otci uložil přispívat na výživu nezletilého způsobem ve výroku podrobně uvedeným (výrok IV.), rozhodl,


že otec je oprávněn se s nezletilým stýkat v rozsahu a způsobem ve výroku uvedeném, s tím, že matka je povinna poskytnout součinnost ve výroku uvedenou (výrok V.), státu nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok VI.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.).


Městský soud v Praze k odvolání matky, směřujícímu do výroku o úpravě styku otce s nezletilým a o nákladech řízení, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ohledně styku otce s nezletilým s tím, že se tím mění rozsudek ve výroku označený (výrok V.) jakož i ve výrocích o nákladech řízení státu a nákladech řízení mezi účastníky navzájem, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.


Matka (dále dovolatelka) v podaném dovolání vyjadřuje nesouhlas s rozsudkem odvolacího soudu a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.


Otec ve vyjádření k dovolání navrhuje jeho odmítnutí pro nepřípustnost.


Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.


Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud


to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).


Přípustnost dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu upravuje


o. s. ř. v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a § 239 o.s.ř.


Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl


ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b)


a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; podle odst. 2 písm. b) dovolání podle odst. 1 není přípustné


ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.


Podle § 238 o.s.ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) o žalobě na obnovu řízení, b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá); ustanovení § 237 platí obdobně.


Podle § 238a o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) v insolvenčním řízení, b) o žalobě pro zmatečnost, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e) ve věci udělení příklepu


ve výkonu rozhodnutí, f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,


g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 226n) a v § 338za odst. 2; ustanovení § 237 odst. 1 a 3 platí obdobně.


Podle § 239 o.s.ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle


§ 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2), rovněž proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1, b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto v týchž případech, jež jsou uvedeny v odst. 1


písm. b), proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh


na předběžné opatření (§ 75a a § 75b) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví (§ 78d).


Dovolání v této věci směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním napadených výrocích o styku otce


s nezletilým potvrzen. Z hlediska přípustnosti dovolání podle citovaných ustanovení o.s.ř. tak přichází v úvahu pouze § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., když předchozí rozsudek soudu prvního stupně ohledně styku otce s nezletilým, jímž byl tento styk zakázán, byl usnesením odvolacího soudu ze dne 31. července 2003, č.j. 14 Co 297/2003-297, zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. To se však nevztahuje


na rozsudky ve věcech upravených v zákoně o rodině, s výjimkou rozsudků o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení (§ 237 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).


Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu potvrzujícímu rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, mezi něž patří i rozsudky upravující styk rodiče s nezletilým dítětem resp. jeho změnu (§ 27, § 28 zák. o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou


ve smyslu § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž odvolací soud rozhodoval, není dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř. přípustné.


Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž z vyložených důvodů dovolání není přípustné, dovolacímu soudu nezbylo, než


je odmítnout, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností (§ 243b odst. 5, 6 část věty


za středníkem, § 218 písm. c/ o.s.ř.).


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné základy nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 5. března 2008


JUDr. Karel Podolka, v. r.


předseda senátu