30 Cdo 3207/2010
Datum rozhodnutí: 16.08.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 31a odst. 3 předpisu č. 82/1998Sb.




30 Cdo 3207/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce Ing. P. M., zastoupeného Mgr. Ivem Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 1.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 110/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2010, č.j. 68 Co 496/2009 49, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 22. 6. 2009, č. j. 12 C 110/2007 - 24, přiznal žalobci částku 50.000,- Kč jako náhradu imateriální újmy, kterou žalobce utrpěl v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále BSM ), vedeného u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 C 178/97. Co do zbývající částky 950.000,- Kč žalobu zamítl.
Městský soud v Praze napadeným rozsudkem změnil v zamítavém výroku rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dalších 12.500,- Kč, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že řízení, jehož předmětem bylo vypořádání BSM, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 C 178/97, bylo zahájeno žalobou podanou dne 25. 9. 1997. Konečný rozsudek ve věci nabyl právní moci dne 24. 2. 2009. Žalovaná žádosti žalobce o poskytnutí mimosoudního odškodnění v penězích nevyhověla, považovala za dostačující konstatování porušení práva na rozhodnutí v přiměřené době.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně shledal porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené době. Při stanovení výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení odvolací soud přihlédl zejména ke složitosti původního řízení, které hodnotil jako skutkově složité (bylo prováděno rozsáhlé dokazování, řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy). Naopak nebral k tíži žalobce, že opakovaně v řízení žádal o odročení jednání ve věci, neboť žádosti o odročení považoval za opodstatněné. Význam řízení pro žalobce nehodnotil jako zvlášť zvýšený. Zdůraznil, že se nejedná o typ řízení, u kterého se vysoký význam řízení pro účastníky předpokládá. Za adekvátní zadostiučinění odpovídající kritériím dle § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb.,
o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen OdpŠk), považoval odvolací soud částku 62.500,- Kč.
Žalobce rozsudek odvolacího soudu, v rozsahu, kterým bylo potvrzeno zamítnutí žaloby do částky 937.500,- Kč, napadl dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a opírá je o dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. pro nesprávné právní posouzení. Za otázku zásadního významu považuje vyřešení problematiky náhrady imateriální újmy poskytované za nepřiměřenou délku řízení v jiném rozsahu, než jak je přiznávána Evropským soudem pro lidská práva (dále také ESLP ), což podle dovolatele způsobuje nerovnost na straně poškozených v jednotlivých smluvních státech. Má za to, že mu bylo přiznáno odškodnění nepřiměřeně nízké, nižší, než které v obdobných případech poskytuje ESLP. Brojí také proti názoru soudu, že by posuzované řízení pro něj nemělo velký význam. Konstatuje, že nepřiměřeně dlouhé řízení na něj mělo velký ekonomický dopad, a to zejména v důsledku změny judikatury ve vztahu k oceňování hodnoty členských práv a povinností k družstevnímu bytu. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání žalobce bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím ve smyslu § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl jinak ) byl odvolacím soudem zrušen podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolací přezkum je za těchto podmínek přípustný toliko pro posouzení otázek právních, z čehož vyplývá, že relevantním dovolacím důvodem je jen ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné.
Proces zkoumání významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce přitom není procesem shodným s prověřováním jeho správnosti z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud při tomto zkoumání především prověřuje, zda v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétním případě, ale pro judikaturu, tedy z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Nejvyšší soud pak zkoumá, zda jde o právní otázku, kterou dosud neřešil, popř. právní otázku řešenou rozdílně soudy nižších stupňů, či řešenou jinak, než v judikatuře Nejvyššího soudu, anebo otázku vyžadující jiné řešení, než jakého bylo dříve v judikatuře Nejvyššího soudu dosaženo.
Žalobce v dovolání žádnou otázku, kterou by bylo možno považovat za zásadně právně významnou, neformuluje.
Otázka výše náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení ve srovnání s rozsahem odškodnění, které poskytuje Evropský soud pro lidská práva v obdobných věcech, byla městským soudem vyřešena v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, veřejnosti dostupný, stejně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).
Samotný nesouhlas žalobce s výší poskytnutého odškodnění nepřiznává rozsudku odvolacího soudu zásadní právní význam, neboť se týká pouze konkrétního sporu a není opřen o žádné právní argumenty (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009).
Konečně i význam předmětu řízení pro žalobce posoudil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009). Ten přitom nelze odvozovat od výsledku posuzovaného řízení. Případné finanční ztráty poškozeného, které utrpěl nepřiměřeně dlouhým řízením, nejsou pro odškodnění imateriální újmy podstatné a mohou být zohledněny toliko v rámci náhrady majetkové škody.
Dovolací soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první, ve spojení s § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 16. srpna 2011

JUDr. František Ištvánek
předseda senátu