30 Cdo 3157/2015
Datum rozhodnutí: 26.08.2015
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 241b odst. 3 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



30 Cdo 3157/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem ve věci žalobkyně a) I. Š., a žalobce b) L. M., oba zastoupeni Mgr. Zdeňkem Brunclíkem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 710/57, proti žalované České republice Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 6, o zaplacení 1 154 946 Kč, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 8 C 293/2008, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 7. srpna 2013, č. j. 60 Co 309/2013-210, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací usnesením ze dne 7. srpna 2013, č. j. 60 Co 309/2013-210, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Zlíně jako soudu prvního stupně ze dne 17. května 2013, č. j. 8 C 293/2008-173, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobcům a) a b) odnímá osvobození od soudních poplatků přiznané jim usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. června 2010, č. j. 8 C 293/2008-54 (výrok I), ruší se ustanovení zástupce žalobců a) a b) Mgr. Jaroslava Juráše, advokáta se sídlem ve Zlíně, Lešetín I/674, pro zastupování v řízení (výrok II) a žalobcům a) a b) se pro další řízení neustanovuje zástupce z řad advokátů (výrok III).
Usnesení odvolacího soudu napadli oba žalobci včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř. .
Dovolatelé podali proti napadenému rozhodnutí dovolání ze dne 27. listopadu 2013 a zažádali si o ustanovení advokáta pro dovolací řízení. Usnesením ze dne 27. srpna 2014, č. j. 8 C 293/2008-273, vyzval soud prvního stupně žalobce, aby ve stanovené lhůtě předložili plnou moc pro zástupce, kterého si pro dovolací řízení zvolí. Podáním ze dne 16. září 2014 požádali žalobci znovu o ustanovení advokáta a o prodloužení lhůty, než bude rozhodnuto o žádosti o ustanovení zástupce. Soud prvního stupně usnesením ze dne 19. listopadu 2014, č. j. 8 C 293/2008-295, zamítl návrh žalobců na ustanovení zástupce z řad advokátů. Usnesením ze dne 5. března 2015, č. j. 60 Co 47/2015-308, odvolací soud uvedené usnesení potvrdil. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 8. dubna 2015, č. j. 8 C 293/2008-313, byli žalobci vyzváni, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení předložili plnou moc pro zástupce, kterého si pro dovolací řízení zvolí. Podáním ze dne 30. dubna 2015 žalobci požádali soud o prodloužení dostatečné lhůty, minimálně třiceti dnů, k zajištění povinného právního zastoupení v dovolacím řízení. Soud prvního stupně usnesením ze dne 6. května 2015, č. j. 8 C 293/2008-319, prodloužil podle § 55 věty druhé o. s. ř. žalobcům lhůtu pro zvolení advokáta do 15. června 2015. Žalobcům byl rozhodnutím České advokátní komory ze dne 10. června 2015 určen advokát Mgr. Zdeněk Brunclík, který vyjádřením odeslaným soudu dne 12. června 2015 požádal o prodloužení všech lhůt o třicet dnů k nastudování spisových materiálů. Žalobci předložili soudu plnou moc pro Mgr. Brunclíka ze dne 15. června 2015 (odeslanou soudu dne 15. června 2015). Dne 3. července 2015 bylo do datové schránky Okresního soudu ve Zlíně odesláno doplnění dovolání.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení § 241b odst. 3 o. š. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Posuzované dovolání žalobců ze dne 27. listopadu 2013 neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., neboť žalobci neuvedli, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadají, nevymezili důvod dovolání, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání a čeho se domáhají (dovolací návrh). Žalobci v dovolání pouze uvedli obecné náležitosti dovolání podle § 42 odst. 4 o. s. ř. a označení rozhodnutí, proti kterému směřuje.
Dovolání, které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, ani vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je vadným podáním (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013). Rovněž Ústavní soud potvrdil, že [n]áležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou ( ) v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2015, sp. zn. II ÚS 2716/13).
K doplnění dovolání ze dne 3. července 2015 (soudu odesláno dne 3. července 2015) nemohl Nejvyšší soud přihlédnout, neboť bylo podáno až po uplynutí lhůty, která byla dovolatelům určena ke splnění podmínky povinného zastoupení (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelé jsou povinni si v této lhůtě obstarat právní zastoupení, přičemž právní zástupce musí rovněž v této lhůtě dovolání doplnit o jeho náležitosti.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř. a § 243b o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2015

JUDr. Pavel Simon
předseda senátu