30 Cdo 3145/2010
Datum rozhodnutí: 10.11.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




30 Cdo 3145/2010


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Města Broumova-Bylnice, IČ: 00283819, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Rumplíkem, advokátem se sídlem ve Slavičíně, Osvobození 51, proti žalovanému Mgr. R. K. , zastoupenému JUDr. Zdeňkou Pechancovou, advokátkou se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 36 C 320/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočce ve Zlíně, ze dne 14. dubna 2010, č.j. 59 Co 468/2009-84, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně (dále již odvolací soud ) v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně (dále již soud prvního stupně ) ze dne 7. července 2009, č.j. 36 C 320/2007-45, ve znění opravného usnesení ze dne 15. října 2009, č.j. 36 C 320/2007-68, kterým zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení vlastnictví k nemovitosti blíže označené v rozsudečném výroku (dále již nemovitost ), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok I.). Odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.)
Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že jestliže účastníky smlouvy o převodu nemovitosti na jedné straně byli manželé K., je třeba odstoupení od této smlouvy adresovat těmto účastníkům, aby se projev vůle odstoupit od smlouvy dostal do jejich dispozice [to platí i v případech, že šlo o smlouvu, kterou nabyli účastníci věc do společného jmění manželů (dále též SJM )]. Pro posouzení otázky, vůči komu účinně odstoupit od smlouvy, tzn. komu tento jednostranný právní úkon adresovat, je rozhodné, s kým bylo právo odstoupení sjednáno, tzn. kdo byl účastníkem smlouvy, bez ohledu na to, že v mezidobí se v důsledku zániku manželství kupujících stal vlastníkem převáděného pozemku pouze žalovaný. Jelikož v daném případě bylo odstoupení adresováno jen jednomu z jejích účastníků (žalovanému) na straně kupující, nenastaly zákonem předpokládané právní účinky odstoupení a ke zrušení smlouvy tak nedošlo. Odvolací soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 3005/99.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod spatřuje zřejmě v naplnění předpokladů ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Žalobce zejména namítá, že vypořádáním SJM, kdy jediným vlastníkem nemovitosti se stal žalovaný, došlo k modifikaci původního závazkového vztahu mezi žalobcem, žalovaným a bývalou manželkou žalovaného, když bývalá manželka žalovaného se stala nevlastníkem nemovitosti, a doručování odstoupení od smlouvy osobě, která není v době doručování již vlastníkem pozemku, není nutné. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na nějž je v odůvodnění odkazováno, řeší dle dovolatele skutkově jiný případ, kdy nemovitost zakoupily dvě osoby do SJM, v době odstoupení od smlouvy byly nemovitosti stále v SJM, ale odstoupení od smlouvy bylo doručeno pouze jedné z nich. V posuzovaném případě však již v době odstoupení od smlouvy byla vlastníkem nemovitosti pouze jedna osoba, které bylo odstoupení od smlouvy doručeno. Přestala-li být nemovitost společnou věcí, nemůže tedy pro tento případ platit rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3005/99.
Žalobce navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., protože je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21.5.2001, sp. zn. 22 Cdo 3005/99, uveřejněném pod číslem 7/2001 v časopise Soudní rozhledy, str. 225). Podle uvedeného rozsudku: Byly-li účastníky smlouvy o převodu nemovitosti na jedné straně dvě osoby, je třeba, aby odstoupení od této smlouvy bylo adresováno oběma účastníkům a aby se projev vůle od smlouvy odstoupit dostal do jejich dispozice; to platí i v případech, že šlo o smlouvu, kterou nabyli účastníci věc do bezpodílového spoluvlastnictví manželů (případně do společného jmění manželů . Na tomto závěru nemůže nic změnit ani námitka dovolatele, že k odstoupení od smlouvy došlo až po zrušení a vypořádání SJM manželů K., kdy nemovitost připadla do vlastnictví žalovaného (srov. mutatis mutandis např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 16.10.06, sp. zn. Pl. ÚS 78/06, a rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2008, sp. zn. 31 Cdo 3177/2005, uveřejněný pod číslem 5/2009 v časopise Právní rozhledy, str.1).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř. s tím, že žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. listopadu 2011

JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu