30 Cdo 3129/2006
Datum rozhodnutí: 31.01.2008
Dotčené předpisy:





30 Cdo 3129/2006


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce V. D., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice M. s. ČR, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově pod sp. zn. 109 C 140/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. července 2006, č.j. 42 Co 501/2005-246, t a k t o :


Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. července 2006,


č.j. 42 Co 501/2005-246, a dále rozsudek Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově ze dne 30. června 2005, č.j. 109 C 140/2004-167, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 24. srpna 2005, č.j. 109 C 140/2001-222, ve výrocích I.


a II., se zrušují, a věc se postupuje Krajskému soudu v Ostravě jako soudu příslušnému k řízení v prvním stupni.


O d ů v o d n ě n í :


Žalobou ze dne 15. srpna 2000, upravenou podáními ze dne 30. října 2000


a 29. října 2002, se žalobce domáhal v rámci ochrany své osobnosti přisouzení náhrady nemajetkové újmy v penězích. Za neoprávněný zásah v daném případě považoval průtahy ve věcech projednávaných u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn.


39 C 249/94 a 39 C 508/94. Tvrdil, že v důsledku toho se zhoršil jeho zdravotní stav


a byly narušeny jeho rodinný život a manželství. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. března 2001, č.j. 8 Nc 3/2001-20, byla tato věc přikázána k projednání Okresnímu soudu v Karviné-pobočka v Havířově. Poté usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. května 2002, č.j. Ncp 2226/2001-39, bylo rozhodnuto,


že k projednání a rozhodnutí této věci je příslušný okresní soud.


Okresní soud v Karviné-pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 16. dubna 2004, č.j. 109 C 140/2001-99, zamítl návrh žalobce, aby žalovaný byl povinen zaplatit nemajetkovou újmu v částce 500.000,- Kč a uhradit 11 % úrok z prodlení z této částky za dobu od 23.8.2000 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že skutková tvrzení uvedená v žalobě se týkají zásahu žalovaného do práva žalobce na spravedlivý a rychlý soudní proces, představovaného průtahy v řízení, způsobenými neprojednáváním podaných žalob od roku 1994 a dále nevydáváním rozhodnutí ve věci samé. Jednalo se tedy o tvrzený nesprávný úřední postup soudu. Žalobce však neprokázal do kterých jeho osobnostních práv bylo žalovaným zasaženo a současně ani z čeho odvozuje výši nemajetkové újmy. Okresní soud pak věc posoudil podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb.,


o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úřadním postupem, ve zněním před 15. květnem 1998.


K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. srpna 2004,


č.j. 42 Co 380/2004-110, rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Konstatoval, že skutková tvrzení žalobce zůstala v průběhu celého dosavadního řízení nezměněna a nelze proto akceptovat závěr soudu prvního stupně, pokud dovodil, že žalobce odvíjí svůj nárok od zákona č. 58/1969 Sb. Na soudu prvního stupně, který je vázán k projednání a rozhodnutí této věci pravomocným rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. května 2002, č.j. Ncp 2226/2001-39, proto bylo zabývat se věcí z pohledu uplatněného nároku žalobce, odvíjejícího se z ustanovení § 11 až 13 občanského zákoníku (dále jen o.z. ).


Okresní soud v Karviné pobočka v Havířově poté rozsudkem ze dne 30. června 2005, č.j. 109 C 140/2001-167, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 24. srpna 2005, č.j. 109 C 140/2001-222, výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč jako náhradu nemajetkové újmy podle § 13 odst. 2 o.z, výrokem II. rozhodl o nákladech řízení, výrokem III. zamítl návrh žalobce, aby žalovaný zaplatil žalobci 11 % úrok z prodlení z částky 500.000,- Kč od 23.8.2000 do zaplacení


a výrokem IV. zamítl nárok žalobce na zaplacení další částky náhrady nemajetkové újmy ve výši 400.000,- Kč.


Soud prvního stupně uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že žalobcem označené řízení ve věci sp. zn. 39 C 249/94, vedené u Okresního soudu v Ostravě bylo zahájeno dnem 8.6.1994 a pravomocně bylo ukončeno dnem 8.12.2004, tedy po devíti letech


a pěti měsících. Řízení ve věci sp. zn. 39 C 508/94 bylo zahájeno dnem 15.11.1994


a pravomocně ukončeno dnem 9.12.2003, tedy po více jak devíti letech. Vzhledem k tomu, že řízení v obou právních sporech trvalo déle než devět let, je namístě poskytnout žalobci přiměřené zadostiučinění. Soud bral zřetel na současný zdravotní stav žalobce i na jeho postavení v rodině. Tím, že byl vystaven depresím a stresujícím situacím, vznikla žalobci nemajetková újma. Nárok žalobce vychází z ustanovení § 11 násl. o.z. Výši zadostiučinění hodnotil volnou úvahou vzhledem k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (práva na spravedlivý proces, v důsledku neprojednání právních věcí žalobce v přiměřené lhůtě).


Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. července 2006, č.j. 42 Co 501/2005-246, výrokem I. změnil rozsudek okresního soudu v napadené části v odstavci I. výroku tak, že zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč s příslušenstvím, a výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud shledal skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně jako správná, vycházející z nároku žalobce, který opírá o ustanovení § 11 násl. o.z. Připomněl, že zákonným předpokladem pro použití občanskoprávních sankcí daných ustanovením § 13 o.z včetně náhrady nemajetkové újmy v penězích je neoprávněný zásah do osobnostních práv fyzické osoby. Porušení práva na spravedlivý proces však takovým zásahem není a žaloba z tohoto pohledu nemůže být úspěšná. V průtazích občanskoprávního řízení u soudu nelze spatřovat neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce. Stejně tak pokud žalobce základ nároku opírá o čl. 36 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, pak toto právo nemá ryze osobní povahu, neboť není spjato s osobní integritou fyzické osoby a jde výlučně o právo na ochranu fyzické osoby vůči státní suverenitě.


Rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl doručen zástupci žalobce dne 11. srpna 2006 a právní moci nabyl dne 14. srpna 2006.


Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce dne 11. října 2006 včasné dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) a jako dovolací důvod uvádí, že rozhodnutí spočívá


na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Považuje


za chybný názor odvolacího soudu, že nedůvodné průtahy v soudním řízení nemohou být zásahem do práv ve smyslu ustanovení § 11 a násl. občanského zákoníku. Nelze totiž dovozovat neodpovědnost státu za neoprávněný zásah do práv subjektu s poukazem na existenci speciální úpravy (zákon č. 58/1969 Sb. a zákon 82/1998 Sb.). Pokud stát vybočí z mezí řádného výkonu veřejné moci, pak jeho zásahy zákonnost postrádají a stát podléhá odpovědnosti jako kterýkoliv jiný subjekt. Odkazuje


na všeobecnou shodu doktríny i judikatury, že výčet osobních či osobnostních práv v ustanovení § 11 o.z. je příkladmý, a že svojí formulací naopak předpokládá, že okruh chráněných dílčích práv bude širší. Navrhuje proto, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.


Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.


Dovolací soud uvážil, že dovolání žalobce bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř. Je charakterizováno obsahovými


i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.


Dovolací soud poté přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v souladu


s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné, byť z jiného důvodu, než je uvedeno v dovolání.


Z ustanovení § 242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu rozsahem dovolacího návrhu. Dovolací soud je vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. V případech, je-li dovolání přípustné, je současně povinen přihlédnout


i k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání.


Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku a ochrany práv třetích osob podle právních předpisů


o hromadných informačních prostředcích (§ 9 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).


Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení (§ 104a odst. 1 o.s.ř.).


Bylo již uvedeno, že soudy obou stupňů konstatovaly, že v souzené věci jde


o nárok vycházející z úpravy již přináší ustanovení § 11 násl. o.z. o ochraně osobnosti. Jako soud prvního stupně byl k rozhodování v této věci povolán ve smyslu ustanovení


§ 9 odst. 2 písm. a) o.s.ř. krajský soud, a nikoliv soud okresní, jak nesprávně dovodil Vrchní soud v Olomouci ve svém usnesení ze dne 30. května 2002, č.j. Ncp 2226/2001-39. Ačkoliv podle ustanovení § 104a odst. 7 o.s.ř. byli tímto usnesením účastníci i soudy vázány, nemění tato skutečnost nic na faktu, že v dané věci tak bylo rozhodováno věcně nepříslušnými soudy. Řízení v důsledku toho proto bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2


písm. a) o.s.ř.


Protože tak nelze dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě


z tohoto důvodu pokládat za správný (§ 243b odst. 2 o.s.ř.), což platí i pro příslušné výroky rozsudku soudu prvního stupně, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) proto obě tato rozhodnutí ve vymezeném rozsahu zrušil. Současně věc postoupil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení jako soudu věcně příslušnému (§ 243b odst. 2 a 3 o.s.ř.). K projednání věci nebylo nařízeno jednání


(§ 243a odst. 1 o.s.ř.).


Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona).


O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne


v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).


Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 31. ledna 2008


JUDr. Pavel Pavlík, v.r.


předseda senátu