30 Cdo 3071/2016
Datum rozhodnutí: 13.02.2017
Dotčené předpisy: § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 241b odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 104 odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



30 Cdo 3071/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce F. F., proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 925 480 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 257/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2015, č. j. 39 Co 397/2015-68, takto:


I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 10. 2015, č. j. 22 C 257/2015-58, odmítl žalobu doručenou soudu dne 22. 9. 2015 (výrok I), neustanovil žalobci právního zástupce (výrok II) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení ze dne 22. 12. 2015, č. j. 39 Co 397/2015-68, výrokem I usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu (č. j. 39 Co 397/2015-68), podal žalobce dovolání ze dne 15. 1. 2016 (č. l. 71), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání požádal o ustanovení zástupce (advokáta).
Soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 1. 2016, č. j. 22 C 257/2015-75, které bylo žalobci doručeno dne 3. 2. 2016, a usnesením ze dne 25. 4. 2016, č. j. 22 C 257/2015-95, které bylo žalobci doručeno dne 11. 5. 2016, vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu (č. j. 39 Co 397/2015-68), a současně žalobce poučil, že nebude-li do deseti dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce na uvedenou výzvu (č. j. 22 C 257/2015-75) reagoval podáním ze dne 4. 2. 2016 (č. l. 76) označeným jako dovolání, ve kterém opět požádal o ustanovení zástupce (advokáta).
Soud prvního stupně o jeho žádosti rozhodl usnesením ze dne 17. 2. 2016, č. j. 22 C 257/2015-79, tak, že zamítl žádost žalobce o ustanovení právního zástupce. Odvolací soud usnesením ze dne 7. 4. 2016, č. j. 39 Co 104/2016-91, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (č. j. 39 Co 104/2016-91) podal žalobce dovolání ze dne 13. 5. 2016 (č. l. 96), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání požádal o ustanovení zástupce (advokáta).
Usnesením ze dne 24. 5. 2016, č. j. 22 C 257/2015-101, které bylo žalobci doručeno dne 6. 6. 2016, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu (č. j. 39 Co 104/2016-91), a současně žalobce poučil, že nebude-li do patnácti dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce na výše uvedenou výzvu (č. j. 22 C 257/2015-101) reagoval podáním ze dne 12. 6. 2016 (č. l. 102), ve kterém opět požádal o ustanovení zástupce (advokáta).
K žalobcem podanému dovolání (proti usnesení odvolacího soudu č. j. 39 Co 104/2016-91) Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil usnesením ze dne 13. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3072/2016).
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 13. února 2017

JUDr. Pavel Simon
předseda senátu