30 Cdo 3033/2012
Datum rozhodnutí: 12.12.2012
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




30 Cdo 3033/2012

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce R. L., zastoupeného opatrovníkem M. L., zastoupeného Mgr. Janem Nedomou, advokátem se sídlem v Novém Malíně 426, proti žalované MVDr. Z. F., zastoupené JUDr. Ivanou Jordovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, M. R. Štefánika 1a, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 16 C 245/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci, ze dne 7. února 2012, č.j. 12 Co 359/2011-268, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů dovolacího řízení . Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):


Dovolání žalobce proti v záhlaví citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. června 2011, č.j., 16 C 245/2006-226, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst.1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí bylo posouzeno v souladu s ustanovením § 38 odst 2 obč. zák., a je i v souladu s judikaturou citovanou dovolatelem v podaném dovoláním (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1653/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 826/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.05.2011, sp. zn. 30 Cdo 5226/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 30 Cdo 352/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2000, sp. zn. 30 Cdo 278/99, jež jsou ve ř ejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). K dovolatelem uplatněným dovolacím důvodům podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř., nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 150 o. s. ř., když dovolací soud v daném případě shledal důvody zvláštního zřetele hodné odůvodňující, aby úspěšné žalované nebyla výjimečně náhrada nákladů dovolacího řízení přiznána, jež spočívají jednak v okolnostech daného případu a dále i v majetkových a finančních poměrech žalobce, který byl osvobozen od soudních poplatků. Uložení povinnosti žalobci platit žalované náklady řízení by se jevilo jako nepřiměřená tvrdost.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 12. prosince 2012

JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu