30 Cdo 3000/2015
Datum rozhodnutí: 15.12.2015
Dotčené předpisy: čl. 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř., čl. 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.



30 Cdo 3000/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně CG HOLDING, s.r.o., IČ 24657344, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, proti žalované České republice Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 209/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2015, č. j. 58 Co 443/2014-158, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky v celkové výši 109 166,23 Kč s příslušenstvím jako součtu jednotlivých náhrad (zadostiučinění) za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správních řízení vedených u Českého telekomunikačního úřadu (dále jen ČTÚ ) pod č. j. 103 715/2010 (požadované zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. 103 738/2010 (požadované zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. 103 688/2010 (požadované zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. 103 691/2010 (požadované zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. 103 758/2010 (požadované zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. 103 712/2010 (požadované zadostiučinění 6 666,64 Kč), č. j. 103 704/2010 (požadované zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. 103 728/2010 (požadované zadostiučinění 13 333,28 Kč) a č. j. 103 759/2010 (požadované zadostiučinění 9 166,63 Kč).
Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21. března 2014, č. j. 9 C 209/2012-110, konstatoval, že nesprávným úředním postupem ČTÚ, který v řízeních vedených u něj pod č. j. 103 715/2010, č. j. 103 738/2010, č. j. 103 688/2010, č. j. 103 691/2010, č. j. 103 758/2010, č. j. 103 712/2010, č. j. 103 704/2010, č. j. 103 728/2010 a č. j. 103 759/2010 nerozhodl ve lhůtě stanovené v § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, bylo porušeno právo žalobkyně (výrok I), zamítl žalobu na zaplacení částky 109 166,23 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl, že se žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v napadeném rozsudku výrokem I tak, že odvolání žalobkyně odmítl v rozsahu, v němž směřovalo proti vyhovujícímu výroku (I) ohledně řízení vedených před ČTÚ pod č. j. 103 759/2010 a č. j. 103 712/2010, výrokem II rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku (I) změnil tak, že zamítl žalobu o přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu formou konstatování porušení práva žalobkyně v řízeních vedených před ČTÚ pod č. j. 103 715/2010, č. j. 103 738/2010, č. j. 103 688/2010, č. j. 103 691/2010, č. j. 103 758/2010, č. j. 103 728/2010 a č. j. 103 704/2010, a v zamítavém výroku ve věci samé (II) jej potvrdil. Výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř. , odmítl.
Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Podle ustanovení § 229 odst. 4 lze žalobou pro zmatečnost napadnout též pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání.
V předmětné věci proto dovolání není přípustné v rozsahu, v němž směřuje proti výroku I napadeného rozsudku odvolacího soudu, neboť uvedeným výrokem odvolací soud odvolání žalobce ve shora uvedené části odmítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2014, sp. zn. 25 Cdo 1686/2014). Napadený rozsudek ostatně obsahuje správné poučení o této skutečnosti.
Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. května 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009).
Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nárocích žalobkyně vyplývajících ze shora označených správních řízení před ČTÚ, za jejichž nepřiměřenou délku požaduje žalobkyně zadostiučinění v penězích. Dovolání v rozsahu, ve kterém rozhodoval odvolací soud výrokem II o věci samé, tj. o nároku plynoucího ze správního řízení pod č. j. 103 715/2010 (o zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. 103 738/2010 (o zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. 103 688/2010 (o zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. 103 691/2010 (o zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. 103 758/2010 (o zadostiučinění 13 333,28 Kč), č. j. 103 704/2010 (o zadostiučinění 13 333,28 Kč) a č. j. 103 728/2010 (o zadostiučinění 13 333,28 Kč), není přípustné s ohledem na ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť ohledně nich bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nárocích nepřesahujících svou výší částku 50 000 Kč.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
K žalobkyní namítaným vadám řízení by mohl Nejvyšší soud přihlédnout jen v případě, pokud by bylo dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), což ovšem není.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 15. prosince 2015
JUDr. Pavel S i m o n předseda senátu