30 Cdo 2992/2015
Datum rozhodnutí: 16.12.2015
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



30 Cdo 2992/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně J. K. , zastoupené Mgr. Lucií Horákovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 5/317, proti žalovaným 1) Mgr. Bc. B. V. , zastoupené Mgr. Tomášem Fabíkem, advokátem se sídlem v Brně, Chládkova 28a, a 2) J. V. , o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 12 C 3/2013, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2014, č. j. 30 Co 129/2014-380, ve znění usnesení téhož krajského soudu ze dne 20. března 2015, č. j. 30 Co 129/2014-406, takto:

I. Dovolání žalované 1) se odmítá .
II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) nemá žádná z těchto účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále již Nejvyšší soud nebo dovolací soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání žalované 1) (dále již dovolatelka ) proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Praze (dále již odvolací soud ) není jak bude rozvedeno níže - ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné.
K dovolací argumentaci dovolatelky:
Ad 1) Dovolatelka dovolání směřuje do skutkového zjištění odvolacího soudu. Vzhledem k tomu, že v dovolacím řízení nelze revidovat skutková zjištění, z nichž při meritorním rozhodování vycházel odvolací soud, nelze dovolatelkou vymezenou právní otázku jak právně posoudit jistotu a jednoznačnost předání určité informace ústně prostřednictvím mobilního spojení GSM v návaznosti na naprosto zásadní otázky, které kolem toho vyvstávají. Respektive tedy, za jakých okolností mí tuto informaci za nepochybně adresátu předanou. posuzovat za právně způsobilý předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.), přičemž na podkladě tohoto dovolacího důvodu je pak dovolatel povinen chce-li splnit podmínky, na jejichž základě může dovolací soud posoudit, zda předmětná kritéria byla naplněna, a tedy rozhodnout o přípustném dovolání věcně vymezit některou z variant předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.
V daném případě odvolací soud učinil dílčí a pro rozhodnutí zásadně významné skutkové zjištění, že I na základě doplněného dokazování skutkový závěr soudu I. stupně, že žalobkyně dne 9. 1. oznámila druhému žalovanému telefonicky odvolání generální plné moci a následně téhož dne večer s tímtéž seznámila ústně i druhou žalovanou, obstojí. Za této situace dovolací soud není oprávněn na podkladě podaného dovolání revidovat takto odvolacím soudem učiněná skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl na základě provedeného zhodnocení důkazů a částečného převzetí dílčích skutkových zjištění z prvoinstančního řízení. Z obsahu podaného dovolání přitom nelze (ani implicite) vyvodit formulování právní otázky týkající se aplikace procesního práva, která by byla podřaditelná pod některou ze čtyř variant předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. a umožnila tak dovolacímu soudu se přípustností dovolání zabývat věcně.
Kromě toho ta část skutkového zjištění odvolacího soudu o vědomosti dovolatelky o nepřikázaném jednatelství žalovaného 2) při uzavření darovací smlouvy dne 10. ledna 2013 - i kdyby snad odvolací soud dospěl ke skutkovému zjištění, že nebylo prokázáno předmětné odvolání plné moci dne 9. ledna 2013 (což ovšem nenastalo) - by beztak musela vést odvolací soud k právně kvalifikačnímu závěru, který učinil v dané věci, a to s ohledem na dikci § 33 odst. 3 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. I. ÚS 759/11, str. 5, in http://nalus.usoud.cz ).
Ad 2) Dále dovolatelka namítá, že výrok napadeného rozhodnutí směřuje vůči osobě, která není účastníkem předmětné darovací smlouvy (ani účastníkem řízení). K tomuto dovolacímu důvodu dovolatelka ovšem nevymezuje předpoklad přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Z obsahu spisu je přitom zřejmé, že odvolací soud vydal dne 20. března 2015, pod č. j. 30 Co 129/2014-406, opravné usnesení, kterým bylo opraveno záhlaví rozsudku odvolacího soudu ohledně data narození žalované 1). Z toho vyplývá, že v mezidobí odvolací soud zákonu odpovídajícím způsobem reagoval na tuto zřejmou nesprávnost a podle § 164 o. s. ř. v uvedeném směru zjednal nápravu vydáním opravného usnesení.
Ad 3) Dovolatelka konečně namítá extrémní nesoulad mezi skutkovým zjištěním a hmotněprávním posouzením věci , aniž by opět právně relevantním způsobem vymezila některou z variant předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Samotná polemika dovolatelky s odvolacím soudem v otázce skutkových zjištění, ovšem jak již bylo vyloženo shora přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá.
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání dovolatelky podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2015


JUDr. Pavel V r c h a
předseda senátu