30 Cdo 2940/2015
Datum rozhodnutí: 13.01.2016
Dotčené předpisy: čl. 236 odst. 1 o. s. ř., čl. 243c odst. 1 o. s. ř.



30 Cdo 2940/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobce P. R. , zastoupeného JUDr. Blankou Schöblovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jaselská 205/25, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 47/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. října 2014, č. j. 20 C 47/2014-80, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2015, č. j. 69 Co 495/2014-96, takto: I. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. října 2014, č. j. 20 C 47/2014-80, se zastavuje .
II. Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2015, č. j. 69 Co 495/2014-96, se odmítá . III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen soud prvního stupně ) usnesením ze dne 16. října 2014, č. j. 20 C 47/2014-80, přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků (výrok I) a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení (výrok II). K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen odvolací soud ) usnesením ze dne 5. ledna 2015, č. j. 69 Co 495/2014-96, usnesení soudu prvního stupně v zamítavém výroku o návrhu na ustanovení zástupce pro řízení potvrdil.
Včas podaným dovoláním napadl žalobce nejen usnesení odvolacího soudu, ale výslovně též usnesení soudu prvního stupně, které však v dovolacím řízení přezkoumávat nelze. Z ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu vyplývá, že dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; podle ustanovení § 201 občanského soudního řádu je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Jelikož funkční příslušnost dovolacího soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 243b a § 104 odst. 1 občanského soudního řádu v daném rozsahu zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006).
Dovolání, které žalobce podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2015, č. j. 69 Co 495/2014-96, Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále o. s. ř. .
V záhlaví označené usnesení odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 26. ledna 2015. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 27. ledna 2015 podal žalobce proti usnesení odvolacího soudu dovolání, aniž by byl zastoupen podle § 241 o. s. ř.
Usnesením ze dne 6. března 2015, č. j. 20 C 47/2014-131, ustanovil soud prvního stupně žalobci pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů. Usnesení bylo doručeno žalobci dne 11. března 2015, ustanovenému zástupci dne 21. března 2015; právní moci nabylo dne 7. dubna 2015.
Usnesením ze dne 18. června 2015, č. j. 20 C 47/2014-149, doručeným ustanovenému zástupci dne 22. června 2015, vyzval soud prvního stupně žalobce k odstranění vad dovolání (mj. k doplnění předpokladů přípustnosti dovolání a důvodu dovolání) ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení. Doplnění dovolání bylo doručeno soudu prvního stupně dne 18. června 2015.
Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení nelze zmeškání lhůty pro podání dovolání prominout.
Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Žalobce podal dovolání neobsahující vymezení jeho důvodu a okolností, v nichž spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, ve lhůtě pro jeho podání (§ 240 odst. 1 o. s. ř.). Tato lhůta začala běžet znovu dne 7. dubna 2015, kdy nabylo právní moci usnesení, kterým soud prvního stupně vyhověl žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (§ 241b odst. 3 část věty druhé za středníkem o. s. ř.) a uplynula marně dne 8. června 2015 (§ 57 odst. 1 a 2 o. s. ř.), neboť doplnění dovolání došlo soudu prvního stupně až dne 18. června 2015.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolání trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě odstraněny. Z uvedeného důvodu dovolání odmítl.
Na uvedeném závěru nemůže nic změnit skutečnost, že soud prvního stupně žalobce usnesením podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzval k odstranění vad dovolání v jím určené (soudcovské) lhůtě. Podle § 243b o. s. ř. totiž pro dovolací řízení ustanovení § 43 o. s. ř. neplatí.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu se marným uplynutím propadné (zákonné) lhůty stanovené § 241b odst. 3 o. s. ř. původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými. Dovolací soud proto k opožděnému (z pohledu zmíněné zákonné lhůty) doplnění dovolání nemůže přihlížet, byť by toto doplnění bylo učiněno v otevřené lhůtě soudcovské; výzva k odstranění vad dovolání se totiž po uplynutí lhůty stanovené § 241b odst. 3 o. s. ř. stává bezpředmětnou (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2015, sp. zn. 30 Cdo 1374/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. října 2014, sp. zn. 30 Cdo 2137/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. listopadu 2015, sp. zn. 28 Cdo 2379/2015).
Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, odmítnout (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2003, sp. zn. 22 Cdo 280/2003, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. C 2119, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. března 2011, sp. zn. 22 Cdo 4408/2008).
Nejvyšší soud dodává, že uvedený postup není v rozporu s názorem Ústavního soudu vyjádřeným v nálezu ze dne 20. ledna 2015, sp. zn. II. ÚS 3157/14, neboť vychází z odlišných skutkových okolností. Z obsahu spisu se podává, že doplnění dovolání žalobce ze dne 14. června 2015 došlo soudu prvního stupně dne 18. června 2015, naproti tomu usnesení soudu prvního stupně s výzvou k odstranění vad dovolání bylo právní zástupkyni žalobce doručeno až dne 22. června 2015. Z uvedeného vyplývá, že žalobce se při doplnění dovolání nemohl, co do projednatelnosti dovolání, opírat o legitimní očekávání založené jakýmkoliv (byť nezákonným) postupem soudu. Ze spisu je naopak zřejmé, že pro doplnění dovolání soud prvního stupně žalobci poskytl lhůtu jen do dne 31. května 2015 (záznam č. l. 148 spisu).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2016

JUDr. Pavel Simon
předseda senátu