30 Cdo 293/2013
Datum rozhodnutí: 28.02.2013
Dotčené předpisy: § 43 odst. 2 o. s. ř., § 293 odst. 3 o. s. ř., § 243b odst. 5 o. s. ř.




30 Cdo 293/2013

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobkyně L. G., zastoupené Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem v Prostějově, nám. T.G. Masaryka 11, proti žalovaným 1) L. G., a 2) JUDr. Z. G., zastoupenému Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem se sídlem v Praze, Vyšehradská 423/27, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně, pod sp. zn. 24 C 118/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. září 2012, č.j. 1 Co 233/2012-76, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. září 2012, č.j. 1 Co 233/2012-76, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. července 2012, č.j. 24 C 118/2011-55, se zrušují, a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. července 2012, č.j. 24 C 118/2011-55, výrokem I. odmítl žalobu ze dne 9. června 2011 v rozsahu vyloučeném k samostatnému řízení, výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1) a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným 2).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. září 2012, č.j. 1 Co 233/2012-76, usnesení soudu prvního stupně podle § 219 občanského soudního řádu (dále také o.s.ř. ) potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně správně žalobu odmítl podle § 43 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně přes výzvu soudu ze dne 29. 6. 2012, č.j. 24 C 118/2011-48, v níž byla poučena o tom, v čem vady žaloby spočívají a jak mají být odstraněny a také o tom, že v případě neodstranění vad uvedeným způsobem ve stanovené lhůtě, bude žaloba odmítnuta, vady žaloby v poskytnuté patnáctidenní lhůtě neodstranila.
Usnesení odvolacího soudu bylo žalobkyni doručeno 2. 11. 2012 a právní moci nabylo téhož dne.
Podáním doručeným soudu elektronickou poštou dne 21.12.2012 žalobkyně podala proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. Jako důvod dovolání namítá, že předchozí řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Touto vadou bylo nesprávné poučení žalobkyně soudem prvního stupně podle ustanovení § 5 o.s.ř. Výzva neobsahovala řádné poučení, a proto nebyla splněna zákonná povinnost soudu. Soud měl dovolatelku také poučit o možnosti požádat o ustanovení právního zástupce podle § 30 o.s.ř. před soudy obou stupňů. Odvolací soud tedy postupoval nesprávně, když rozhodnutí soudu prvního stupně z uvedeného důvodu nezrušil. Žádá proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud za situace, kdy napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 27. září 2012, přihlédl k bodu 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. prosince 2012.
Dovolací soud vyšel ze skutečnosti, že předmětné dovolání je přípustné ve smyslu ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. Důvody, o něž je však dovolatelka opírá, ovšem podle názoru dovolacího soudu neobstojí potud, pokud je namítáno, že žalobkyně nebyla řádně poučena ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř. v souvislosti s vadami, jimiž její žaloba trpěla. V tomto smyslu z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně usnesením ze dne 29. června 2012, č.j. 24 C 118/2011-48, jímž žalobkyni vyzval k odstranění vad její žaloby, ji podrobně ve smyslu zmíněného ustanovení instruoval jakým způsobem je třeba podání opravit, resp. doplnit.
Pokud však dovolatelka odkazuje na ustanovení § 30 odst. 1 o.s.ř., kdy vytýká soudům obou stupňů, že nebyla poučena o možnosti ustanovení zástupce k ochraně jejích zájmů v řízení, pak je třeba připomenout, že podle uvedeného ustanovení účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
Řízení před soudy obou stupňů je v tomto případě postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z obsahu spisu nelze ověřit, jak dalece se soudy obou stupňů zabývaly otázkou, zda v daném případě při zcela zjevném nedostatku odpovídajících právních znalostí žalobkyně je namístě ji případně poučit o možnosti požádat o ustanovení zástupce. Skutečností pouze zůstává, že takovéto poučení jí poskytnuto nebylo, s čímž do jisté míry kontrastuje skutečnost, že pro dovolací řízení byl žalobkyni ustanoven zástupce z řad advokátů usnesením ze dne 7. listopadu 2012, č.j. 24 C 118/2011-87.
Žalobkyně zcela zřejmě nemá právnické vzdělání, v řízení před soudy nebyla zastoupena, přičemž nebyla schopna požadavkům soudu dostát. V zájmu ochrany jejích práv (podle Čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy od počátku řízení) měl soud prvního stupně zvážit poučit žalobkyni o možnosti žádat o ustanovení zástupce z řad advokátů (§ 30 o.s.ř.) již v této fázi řízení. V případě, že by žalobkyně tohoto práva využila, bylo by třeba přihlédnout k faktu, že hlediska pro rozhodnutí o ustanovení zástupce z řad advokátů účastníku podle ustanovení § 30 o.s.ř. jsou (při nezměněných poměrech účastníka) stejná pro všechny stupně řízení před soudem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1093/2010). Soud prvního stupně však žalobkyni poučení neposkytl a odvolací soud jeho pochybení v tomto směru neodstranil.
Protože řízení před soudy je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§ 243d odst. 1, část první věty za středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2013
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu