30 Cdo 2874/2009
Datum rozhodnutí: 31.08.2010
Dotčené předpisy: § 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř., § 30 odst. 1 o. s. ř.




30 Cdo 2874/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně Z. P., zastoupené JUDr. Dagmar Kolákovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Slovanská č. 7, proti žalovanému Ing. P. P., o zaplacení 108.832,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. 17 C 318/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 25. 2. 2009, č.j. 12 Co 82/2009-21, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 25. 2. 2009, č. j. 12 Co 82/2009-21, a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 7. 1. 2009, č.j. 17 C 318/2008-16, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Šumperku k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :


V návrhu na vydání platebního rozkazu z 15. 10. 2008 podaném u Okresního soudu v Šumperku dne 16. 10. 2008 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 108.832,- Kč s příslušenstvím.
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 19. 11. 2008, č.j. 19 Ro 2233/2008-10, přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a platebním rozkazem z téhož dne, č.j. 19 Ro 2233/2008-11, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 108.832,- Kč a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Šumperku soudní poplatek.
Podáním odporu byl platební rozkaz zrušen a Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 15. prosince 2008, č.j. 17 C 318/2008-14, které bylo žalobkyni doručeno dne 23. 12. 2008, žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě deseti dnů ode dne doručení tohoto usnesení doplnila svou žalobu náležitostmi podle § 79 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ). Poučil ji, jaké vady její podání vykazuje a jak je má odstranit a také jí poskytl poučení, že nebude-li podání opraveno a doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání odmítne. Toto usnesení neobsahovalo poučení, že účastník může podat soudu žádost o ustanovení zástupce k ochraně jeho zájmů. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala prostřednictvím své obecné zmocněnkyně podáním ze dne 2. 1. 2009, doručeným soudu dne 5. 1. 2009, jímž však vady žaloby neodstranila.
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 7. ledna 2009, č.j. 17 C 318/16, rozhodl, že žaloba Z. P. ze dne 15. 10. 2008 se odmítá a rozhodl také o nákladech řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením ze dne 25. 2. 2009, č.j. 12 Co 82/2009-21, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle § 219 o.s.ř. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že žalobkyně přes výzvu soudu své podání řádně nedoplnila tak, aby žaloba byla projednatelná. Okresní soud dostál své povinnosti podle § 43 odst. 1 o.s.ř., řádně vedl žalobkyni k odstranění vad jejího podání, poučil ji o sankci za neodstranění vad žaloby a postupoval správně, když podání žalobkyně odmítl podle § 43 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně uloženou povinnost nesplnila.
Rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalobkyni doručeno dne 30. 3. 2009.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 25. 2. 2009, č.j. 12 Co 82/2009-21, podala žalobkyně dne 4. 5. 2009 dovolání doplněné podáním advokátky, která jí byla pro dovolací řízení ustanovena soudem, ze dne 19. 6. 2009. Uvedla, že dovolání je přípustné podle 239 odst. 3 o.s.ř. a uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Poukázala na to, že se nejprve sama a potom prostřednictvím obecné zmocněnkyně, která nemá právnické vzdělání, domáhala zaplacení peněžní částky po svém manželovi z titulu vráceného přeplatku daně z příjmů fyzických osob, který byl manželům P. vypočten v důsledku společného zdanění manželů. Uznala, že žaloba byla sepsána vadně a její nedostatky neodstranila ani obecná zmocněnkyně, namítla však, že soud ji osvobodil od placení soudních poplatků a ač mu muselo být zřejmé, že ani ona ani její obecná zmocněnkyně nejsou schopny plně porozumět výzvě soudu k odstranění vad podání, nepoučil ji, že může podat žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů, čímž porušil povinnost danou mu v ust. § 30 o.s.ř., a žaloba byla v důsledku procesních vad odmítnuta jak soudem prvního stupně, tak odvolacím soudem. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i jemu předcházející rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku ze dne 7. 1. 2009, č.j. 17 C 318/2008-16, a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení Čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení 241 odst. 1 o.s.ř., dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o.s.ř., má všechny obsahové a formální náležitosti požadované ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle 239 odst. 3 o.s.ř.
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) potom přezkoumal usnesení Vrchního soudu v Olomouci v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto dovolání je důvodné.
Z ustanovení § 242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jak vyplývá z obsahu spisu a z napadeného rozhodnutí, právě tato vada poznamenala předmětné řízení.
Podle ustanovení § 138 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí (odst. 1). Přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly (odst. 2). Byl-li účastníku osvobozenému od soudních poplatků ustanoven zástupce, vztahuje se osvobození v rozsahu, v jakém bylo přiznáno, i na hotové výdaje a na odměnu za zastupování (odst. 3).
Podle ustanovení § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 téhož zákona), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Podle odst. 2 téhož ustanovení vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka, ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
Ze spisu vyplývá, jak bylo již výše řečeno, že usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 11. 2008, č.j. 19 Ro 2233/2008-10, bylo žalobkyni v tomto řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Ačkoliv žalobkyně splnila podmínku obsaženou v § 30 o.s.ř., soud ji buď samostatně nebo spolu s usnesením o výzvě k odstranění vad podání (vz. 085 o.s.ř.) nepoučil o možnosti podat žádost o ustanovení zástupce k ochraně svých zájmů a nesplnil tak povinnost, kterou mu ukládá ust. § 30 odst. 1 věty druhé o.s.ř. Pochybení soudu prvního stupně v tomto směru neodstranil ani odvolací soud.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné a že řízení před soudy je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť soudy nesplnily poučovací povinnost, kterou jim ukládá ust. § 30 odst. 1 věty druhé o.s.ř., a v důsledku toho nedošlo k naplnění ústavního práva na právní pomoc v řízení před soudy podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V daném případě byl naplněn dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože dovolací důvod, pro nějž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Šumperku k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.). K projednání věci nebylo nařízeno jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.). Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. srpna 2010


JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu