30 Cdo 2848/2008
Datum rozhodnutí: 27.10.2010
Dotčené předpisy: § 11násl. obč. zák.




30 Cdo 2848/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka Ph.D. v právní věci žalobkyně M. S. , zastoupené JUDr. Aloisem Coufalíkem, advokátem se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, proti žalovanému JUDr. J. P. , zastoupenému Mgr. Jiřím Mikulenkou, advokátem se sídlem v Holešově, Palackého 522/6, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 60/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. října 2007, č.j. 1 Co 204/2006-349, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. května 2006, č.j. 24 C 60/96-256, se zastavuje.
II. Dovolaní žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. října 2007, č.j. 1 Co 204/2006-349, se odmítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Mikulenky, advokáta se sídlem v Holešově, Palackého 522/6.
Stručné odůvodnění
(podle § 243c odst. 2 o. s. ř.:)
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. května 2006, č.j. 24 C 60/96-256, výrokem I. zamítl návrh, aby byl žalovaný povinen do jednoho měsíce od právní moci rozsudku adresovat žalobkyni omluvu ve znění uvedeném pod body 1-4 výroku za porušení osobnostních práv jejího zemřelého manžela A. S. a výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a náhradě nákladů řízení placených státem.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 31. října 2007, č.j. 1 Co 204/2006-349, výrokem I. rozsudek krajského soudu ve výroku I. v části pod bodem 2, kterým byla zamítnuta žaloba na poskytnutí omluvy za výrok žalovaného ve znění tam uvedeném, zrušil a řízení v této části zastavil. Výrokem II. ve zbývající části rozsudek krajského soudu ve výrocích II. a III. podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) potvrdil; dalšími výroky rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů řízení placených státem.
Odvolací soud se po doplnění dokazování ztotožnil se soudem prvního stupně, že nedošlo k zásahu do osobnostních práv zemřelého manžela žalobkyně.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně i proti výroku II. rozsudku Vrchního soudu v Praze podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ). když má zato, že obě rozhodnutí spočívají mimo jiné na nesprávném právním posouzení věci a trpí závažnými procesními vadami, když zejména byla porušena základní práva žalobkyně a to: - právo na nestranné soudní řízení, ve kterém soud přistupuje k předloženým důkazům obou procesních stran a nezvýhodňuje žádnou z nich tím, že upřednostňuje jimi navržené důkazní prostředky a navržené svědky a respektuje právo vyjadřovat se ke všem navrhovaným důkazům a svědectvím,
- že bude toto právo důsledně respektovat, zejména je-li v sázce ochrana osobnosti, osobní cti a dobré pověsti, zaručené čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a § 11 a násl. o.z.
- že bude přistupovat k věci objektivně, věcně a kvalifikovaně hodnotit předložené důkazy a v případě, že nebude schopen věc, o níž v kauze běží, kvalifikovaně posoudit, bude jeho zákonnou povinností využít možnosti předvolat úředně stanoveného znalce, aby byl schopen odpovědně vynést spravedlivý rozsudek,
- zákonné právo na projednání věci bez zbytečných průtahů. Žalobkyně takto fakticky uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o.s.ř. Dovolatelka navrhuje, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se vyjádřil žalovaný, který uvedl, že dovolání nenaplňuje předpoklady § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a proto navrhl jeho odmítnutí, resp. zamítnutí.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení § 11násl. o.z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. února 2005, č.j. 30 Cdo 1651/2004-132, rozsudek téhož soudu ze dne 2. října 2006, sp.zn. 30 Cdo 2219/2006, resp. jeho rozsudek ze dne 29. června 2000, sp.zn. 30 Cdo 427/2000). Vzhledem k tomu, že dovolání vytýká soudům že porušily právo žalobkyně na nestranné soudní řízení, toto právo důsledně nerespektovaly, k věci nepřistupovaly objektivně a porušily její právo na projednávání předmětné věci bez zbytečných průtahů a směřuje tak vesměs do skutkových zjištění, což naplňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. , nemůže k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto a pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Podané dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu bylo proto odmítnuto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona. Dovolací soud rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
Protože dovolání výslovně napadá též rozsudek Krajského soudu v Brně, který ve věci rozhodoval jako soud prvního stupně, je třeba uvést, že podle ustanovení § 236 o.s.ř. lze v zákonem stanovených případech napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, o němž rozhoduje Nejvyšší soudu ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.). Procesní předpis v tomto případě nepředpokládá, že by dovoláním bylo možno napadnout též rozhodnutí soudu prvního stupně. Není-li tak k možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno.
Jestliže žalobkyně v označené věci přesto výslovně napadla dovoláním též rozsudek soudu prvního stupně, pominula tak uvedenou podmínku dovolacího řízení.
Za tohoto stavu nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Proto nezbývá, než řízení o takovém dovolání , které trpí touto vadou, podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavit. Ač - jak již bylo uvedeno - není procesním předpisem upravena funkční příslušnost k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, o zastavení tohoto dovolacího řízení rozhoduje Nejvyšší soud ČR, neboť je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, který je nadto nadán pravomocí k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím odvolacích soudů (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. května 2001, sp.zn. 20 Cdo 1535/99).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 3.750,- Kč [srov. § 2 odst. 1, § 6 odst. 1 písm. b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2, a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006] a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 4.050,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 4.860,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2010

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu