30 Cdo 2812/2015
Datum rozhodnutí: 16.12.2015
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



30 Cdo 2812/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce V. M. , zastoupeného Mgr. Jaromírem Parobkem, advokátem Advokátní kanceláře Křížková, Parobek a partneři s. r. o., se sídlem v Ostravě Moravské Ostravě, Sokolská tř. 451/11, proti žalovanému L. G. , o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 26 C 5/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. února 2015, č. j. 8 Co 21/2015-350, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Nejvyšší soud České republiky (dále již Nejvyšší soud nebo dovolací soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání žalobce (dále již dovolatel ) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále již odvolací soud ) ze dne 26. února 2015, č. j. 8 Co 21/2015-350, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 12. listopadu 2014, č. j. 26 C 5/2010-324 (jímž byl zamítnut návrh na obnovu řízení o určení vlastnictví ke specifikovaným nemovitostem a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení), a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není ve smyslu § 237 o. s. ř.
Dovolatel v dovolání uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem), přičemž za (důvodný) předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. považuje, že prozatím nebylo dovolacím soudem řešeno, zda pravomocné trestní rozhodnutí, které je zcela zásadního významu pro rozhodnutí ve věci samé, je samo o sobě způsobilé přivodit žalobci pro něj příznivější rozhodnutí ve věci v rámci řízení o povolení obnovy řízení.
Uvedená právní otázka ovšem v rozhodovací praxi dovolacího soudu již vyřešena byla, kdy bylo opakovaně judikováno (ve stručnosti shrnuto z dané materie), že (z hlediska posuzování splnění předpokladů pro nařízení obnovy řízení) nové rozhodnutí je takové rozhodnutí, které bylo vydáno po skončení původního řízení, a že vypovídá o skutečnostech a důkazech, které byly předmětem původního řízení a řeší předběžnou otázku, jejíž zodpovězení bylo rozhodné pro výsledek původního řízení, Na tuto rozhodovací praxi (s označením příslušných rozhodnutí dovolacího soudu) pak v odůvodnění (písemného vyhotovení) napadeného rozhodnutí odvolací soud odkazuje, takže dovolatelem vymezený předpoklad přípustnosti jeho dovolání tuto okolnost zcela pomíjí a nesprávně vychází z opačného závěru. Lze tedy uzavřít, že na podkladě této dovolací argumentace, respektive vymezeného předpokladu přípustnosti dovolání nebylo možné dospět k závěru, že podané dovolání je přípustné a že jsou splněny podmínky pro věcný přezkum napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
Dovolací soud plně sdílí právní názor odvolacího soudu, který s odkazem na § 228 odst. 1 o. s. ř. dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení obnovy nejsou v daném případě splněny již z toho důvodu, že v mezidobí žalovaný převedl vlastnické právo k předmětným nemovitostem na děti dovolatele (V. M. a K. Š.); o této hmotněprávní okolnosti se ostatně dovolatel zmiňuje ve svém návrhu na obnovu řízení. Ani existence konstatovaného pravomocného trestního rozsudku, jímž byla založena předmětná trestně právní odpovědnost K. G., jenž měl podvodným způsobem převést uvedené nemovitosti na žalovaného, by totiž v případném obnoveném soudním řízení v této věci nemohla pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, neboť v takovém případě by žaloba směřovala proti žalovanému, který uvedené nemovitosti již nevlastní. Přitom z obsahu návrhu na obnovu řízení nevyplývá, že by dovolatel chtěl svůj tvrzený vlastnický nárok k předmětným nemovitostem uplatnit vůči svým dětem, které vlastní tyto nemovitosti.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání dovolatele odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ne neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2015

JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu