30 Cdo 2809/2011
Datum rozhodnutí: 26.04.2012
Dotčené předpisy: § 11násl obč. zák., § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.



30 Cdo 2809/2011


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně D. V. , zastoupené Mgr. Alenou Žežulkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 20, proti žalovanému Ing. M. V. , zastoupenému JUDr. Zorou Antonyovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 4 - Braníku, Zelený pruh 95/97, o ochranu osobnosti vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 109/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. března 2011, č.j. 1 Co 116/2010-126, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna na náhradu nákladů dovolacího řízení žalovanému zaplatit jeho zástupkyni JUDr. Zoře Antonyové, Ph.D., advokátce se sídlem v Praze 4 - Braníku, Zelený pruh 95/97, částku 7.860,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. března 2011, č.j. 1 Co 116/2010-126, potvrdil podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2009, č.j. 36 C 109/2008-82, kterým byla zamítnuta ve výroku I. žaloba, aby žalovaný zaslal žalobkyni doporučeně omluvný dopis ve znění uvedeném ve výroku, dále ve výroku II. byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni na náhradu nemajetkové újmy podle § 13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ) částku 200.000,- Kč a výrokem III. rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v podání návrhu na zahájení řízení o způsobilost k právním úkonům žalobkyně a v šíření této informace, či informace o psychickém stavu žalobkyně, nebyl prokázán neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobkyně. Proto nemohla být ani dána odpovědnost žalovaného podle § 13 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 20. června 2011 (pondělí) včasné dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Otázku zásadního právního významu spatřuje ve stanovení míry zásahu jedné osoby do práv osoby druhé, aniž by se jednalo o zásah neoprávněný, resp. nepřiměřený. Domnívá se, že oba soudy v napadených rozhodnutích nedostatečně odůvodnily svůj právní názor ohledně míry možnosti beztrestného zásahu do jejích osobnostních práv žalovaným s tím, že z jejího pohledu nepovažuje formulaci nezasahovalo do mých práv více, než je nezbytně třeba za dostatečnou. Dále namítá, že obě řízení byla postižena vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když oba soudy postavily svá rozhodnutí výhradně na dokazování provedeném ve prospěch žalovaného a svědčícím právě jemu a téměř zcela nebraly v úvahu skutečnosti a důkazy svědčící zájmům dovolatelky. Domnívá se, že postoj obou soudů nebyl v souladu se zásadou práva na spravedlivý a nezávislý soudní proces. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřil žalovaný podáním ze dne 26. července 2011. Domnívá se, že soudy rozhodly zcela po právu a že je namístě dovolání odmítnout.
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona (současně se připomíná nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, kterým bylo toto ustanovení zrušeno, avšak s účinností ke dni 31. prosince 2012), neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení § 11 násl. obč. zák. odvolací soud posoudil v souladu s četnou a ustálenou judikaturou dovolacího soudu za situace, kdy odvolacím soudem byly náležitě vyloženy konkrétní a relevantní okolnosti daného případu, ze kterých při posouzení otázky oprávněnosti nebo neoprávněnosti zásahu vycházel (analogicky srovnej např. rozsudek ze dne 28. února 2007, sp. zn. 30 Cdo 97/2007, apod.). Pokud žalobkyně exponuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., a jestliže z obsahu dovolání vyplývá eventuální uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k nim být při posouzení, zda je dovolání v této věci přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi účastníky, je za situace, kdy podané dovolání bylo odmítnuto, odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a 146 odst. 3 o.s.ř., neboť v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátkou, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč [srov. § 2 odst. 1, § 6 odst. 1 písm. a), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1.9.2006] a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 6.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 7.860,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 26. dubna 2012 JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu