30 Cdo 2799/2014
Datum rozhodnutí: 21.08.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013



30 Cdo 2799/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a Mgr. Víta Bičáka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, proti povinnému R. J. , zastoupenému JUDr. Miroslavem Hlavničkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 21, pro 2.517.897,- Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 37 E 1494/2011, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. září 2013, č. j. 12Co 289/2013-54, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Odvolací soud napadeným rozhodnutím odmítl odvolání povinného proti usnesení ze dne 14. 11. 2011, č. j. 37 E 1494/2011-39, kterým Okresní soud v Děčíně nařídil podle svého rozsudku ze dne 22. 4. 2004, č. j. 14 C 1096/95-161, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 9. 2005, č. j. 35Co 572/2004-187, rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. 2. 2003, č. j. 12 C 846/97-28, rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 17. 3. 2004, č. j. 12 C 115/98-41, rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. 4. 2005, č. j. 14 C 242/98-29, a rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 6. 2002, č. j. 14C 1096/95-82, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 2.517.897,- Kč s příslušenstvím, výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky u peněžitého ústavu ČSOB a. s., z účtu povinného, dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a povinnému uložil povinnost zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 25.180,- Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam a tato právní otázka je soudy rozhodována rozdílně . Domnívá se, že částky, které byly na jeho účtu, byly již sníženy na životní minimum v důsledku již existujících exekučních srážek, a proto nemohou být předmětem další exekuce. Povinný uvedl, že na jeho účet docházejí pouze pravidelné platby ČSSZ, na které analogicky platí omezení ve smyslu § 278 a 279 o. s. ř. Tento svůj názor opírá o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu České republiky sp. zn. 2 Afs 80/11, které rozhodlo v podobném případě ve prospěch stěžovatele proti postupu Finančního úřadu, a to tak, že sice v dané věci nelze mít námitky proti přikázání pohledávky z účtu, ale je třeba odmítnout nařízení přikázání pohledávky na částku, která již exekucí být postižena nemůže. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Z § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
V usnesení publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014 Nejvyšší soud uzavřel, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Nejvyšší soud dále vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak , jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Dovolatel namítá, že otázka, nakolik smí být peněžní prostředky na účtu povinného exekučně postiženy, je soudy rozhodována rozdílně. Přitom neuvedl žádné z rozhodnutí dovolacího soudu, pouze poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 80/11. Tím však nevyhověl požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud tudíž jeho dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř.).
Výrok o nákladech řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 druhá věta o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. srpna 2014

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph. D.
předsedkyně senátu