30 Cdo 2781/2006
Datum rozhodnutí: 08.04.2008
Dotčené předpisy:





30 Cdo 2781/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka a ve věci žalobce J. Z., zastoupeného advokátkou, proti žalované F. H., a.s., o určení neúčinnosti právních úkonů, vedené u Okresního soudu Plzeň město pod sp. zn. 13 Nc 350/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. dubna 2006, č.j. 14 Co 176/2006-43, takto:


I. Dovolání žalobce se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Dne 4.5.2005 došlo Okresnímu soudu Plzeň město podání žalobce nazvané odpor proti dlužníkovi na základě § 42a obč. zák., v němž uvedl, že podává odpor proti dlužníkovi, který na základě rozsudku Okresního soudu Plzeň město, č.j.


14 C 12/2004-40, dluží věřiteli částku 87.360,- Kč s 3% úrokem z prodlení ročně. Dále uvedl, že dlužník L., s.r.o., jednatel firmy M. V., během soudního jednání o uvedenou dlužnou částku k soudu nikdy nedostavil, ale během konání soudního procesu převedl všechen majetek výše uvedené firmy na své společníky a zaměstnance pod jiný název firmy F. H., a.s. Tato firma dělá stejnou práci jako dlužník a jejími jednateli jsou P. P., a V. Š. Žalobce je přesvědčen, že dlužník převedl svůj majetek záměrně, aby se vyhnul placení dluhu.


Okresní soud Plzeň město usnesením ze dne 18. května 2005, č.j.


13 Nc 350/2005-4, vyzval žalobce podle ustanovení § 43 o.s.ř., aby své podání ve lhůtě patnácti dnů od doručení výzvy opravil a doplnil s odůvodněním, že podání žalobce nesplňuje náležitosti žaloby ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř. Žalobci bylo sděleno, v čem spočívají vady podání, že neobsahuje označení žalované a že, pokud by se jednalo o žalobu na určení právní neúčinnosti právních úkonů dlužníka, chybí jejich specifikace, a to nejen uvedením jejich obsahu, ale i uvedením dne, kdy tyto úkony byly učiněny. Žalobci bylo poskytnuto poučení, jak mají být nedostatky odstraněny a jak


je třeba podání opravit, jakož i o následcích nesplnění výzvy ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř.


Poté, co žalobce na výzvu soudu reagoval podáními doručenými soudu dne 31.8.2005, 20.10.2000 a 23.11.2005, Okresní soud Plzeň město usnesením ze dne


21. února 2006, č.j. 13 Nc 350/2005-37, podání žalobce doručené soudu dne 4.5.2005


a doplněné výše uvedenými podáními odmítl (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že byť po několika doplněních je již zřejmé, že žaloba směřuje proti žalované společnosti F. H., a.s., vady podání žalobce neodstranil. Žalobce jen obecně uvádí, že firma L., s.r.o. převedla svůj majetek na firmu F. H., a.s., aniž by jednotlivé právní úkony, kterým hodlá odporovat, specifikoval. Žalobní petit je proto neurčitý, neboť právní úkony v řízení o určení jejich právní neúčinnosti musí žalobce přesně specifikovat. Tyto nedostatky žaloby brání pokračování v řízení, a proto soud prvního stupně žalobu odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř.


K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. dubna 2006, č. j. 14 Co 176/2006-43, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl,


že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v reakci na jeho výzvu žalobce ani doplňujícími podáními neodstranil vady žaloby, zejména nevylíčil rozhodující skutečnosti vztahující se k předmětu řízení a rovněž nedošlo k odstranění vad žalobního petitu. Za této situace žaloba zůstala neprojednatelná, soud prvního stupně pro její vady nemohl v řízení pokračovat a proto správně žalobu odmítl v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 o.s.ř. K odstranění vad žaloby ze strany žalobce nedošlo ani ve stadiu odvolacího řízení, když jeho odvolání proti napadenému usnesení neobsahuje nic podstatného a právně významného, takže žaloba je i nadále neprojednatelná.


Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podává je zřejmě z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Dovolatel zejména poukazuje na skutečnost, že se snažil svoji neúplnou žalobu doplnit poukazem


na doklady, které by si mohl soud vyžádat od Policie ČR, odbor hospodářské kriminality P., která vyšetřuje okolnosti poškození žalobce společností L., s.r.o. Dále uvádí, že požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce soudem. Tato žádost byla dostatečně odůvodněna postavením žalobce, který nejen díky firmě L., s.r.o., ale i dalším firmám, které proti němu použily stejnou taktiku, zůstal zcela bez prostředků. Protože mu soudem zástupce z řad advokátů nebyl ustanoven, nebyl schopen odpovídajícím způsobem žalobu doplnit. Pokud by v současné době takovou žalobu podal, uplynula by již marně tříletá lhůta pro podání odporovatelnosti dle § 42a obč. zák. Dovolatel proto namítá, že soudy obou stupňů nepostupovaly správně, když s ohledem na jeho prokazatelně nepříznivé sociální podmínky mu neustanovily zástupce s právnickým vzděláním. Tím došlo k tomu, že v této poměrně právně složité věci byla jeho žaloba jako neúplná či neprojednatelná odmítnuta. Žalobce navrhl zrušení dovoláním napadeného usnesení, jakož i usnesení soudu prvního stupně


a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění,


že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde


o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení z hlediska odvolatelem uplatněného důvodu bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.


Dovolatel nezpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že žalobce neodstranil vytknuté vady návrhu na zahájení řízení, tkvící v neurčitém a nesrozumitelném označení odporovatelných právních úkonů z hlediska ustanovení § 42a obč. zák. a nedostatku určitosti a srozumitelnosti žalobního petitu, a že pro tento nedostatek nelze žalobu


o určení neúčinnosti právních úkonů podle ustanovení § 42a obč. zák. věcně projednat.


Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce soudem. O této žádosti rozhodl Okresní soud Plzeň město usnesením ze dne 29. června 2005, č.j. 13 Nc 350/2005-13 tak, že se žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznává a že žádost o ustanovení zástupcem soudem se zamítá. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 29.8.2005. Odvolání žalobce soud prvního stupně usnesením ze dne 12. září 2005, č.j. 13 Nc 350/2005-21, pro opožděnost odmítl. Odvolací soud toto rozhodnutí usnesením ze dne 23. prosince 2005, č.j.


11 Co 953/2005-33, potvrdil. Z uvedeného je zřejmé, že žalobcova žádost o ustanovení zástupce soudem byla před tím, než bylo vydáno dovolatelem napadené rozhodnutí odvolacího soudu, pravomocně zamítnuta. Námitkami dovolatele v tomto směru


se proto dovolací soud nemohl zabývat.


Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 2 o.s.ř. části věty před středníkem zamítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 8. dubna 2008


JUDr. Karel Podolka,v. r.


předseda senátu