30 Cdo 2746/2015
Datum rozhodnutí: 10.09.2015
Dotčené předpisy: § 241b odst. 2 o. s. ř.



30 Cdo 2746/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou v právní věci žalobce I. M. , proti žalované České republice Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Šolou 3, o náhradu škody za nesprávný úřední postup ve výši 60.021.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 84 C 149/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. září 2014, č. j. 57 Co 475/2014-332, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Okresní soud v Ostravě (dále již soud prvního stupně ) usnesením ze dne 24. 6. 2014, č. j. 84 C 149/2006-323, zamítl (z důvodu zřejmé bezúspěšnosti uplatňování práva) návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce pro (dovolací) řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (dále již odvolací soud ) usnesením ze dne 8. září 2014, č. j. 57 Co 475/2014-332, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Poté soud prvního stupně usnesením ze dne 24. října 2014, č. j. 84 C 149/2006-337, vyzval žalobce, aby si pro dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu; uvedený soud současně žalobce poučil o procesním důsledku, který nastane, jestliže ve stanovené lhůtě nebude soudu prvního stupně předložena plná moc advokáta a jím sepsané dovolání.
Proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu podal sám žalobce dovolání a současně znovu požádal, aby mu byl pro dovolací řízení ustanoven advokát.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací řízení je třeba zastavit.
Nejvyšší soud v usnesení (velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu) ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NS ČR 9/2015 (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz ) vyložil a odůvodnil právní názor, že směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesením odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud dále vyložil, že dospěje-li dovolací soud k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241b odst. 2 o. s. ř.).
Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku se pak jedná zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný.
Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná (shodná) hlediska. Je-li tedy například již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a představuje-li tedy žaloba zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by tu bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; nedává dobrý procesní smysl úvaha, že předmětem odvolacího nebo dovolacího řízení je (v nemeritorních otázkách) řádně uplatněné právo žalobcem, je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013).
Jak vyplývá z obsahu žaloby, žalobce se domáhá po žalované zaplacení částek 1. 20.000.000,- Kč náklady na základě občanské smlouvy, 2. 20.000.000,- Kč za mé duševní bohatství vložené při této žalobě do této žaloby, 3. 20.000.000,- Kč odškodnění za šikanu, lhaní a ponižování a za ukradení mých základních práv a za neustálý nátlak na mou psychiku ze strany policie, 4. 1.000,- Kč (za) používání psacích potřeb, 5. 20.000,- Kč (za) sepsání této žaloby , a to při skutkovém tvrzení, že v souvislosti s obviněním žalobce ze spáchání přestupku mu vznikly předmětné újmy a strany policejního orgánu došlo k nesprávnému (v žalobě podrobně popsanému) úřednímu postupu.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. srpna 2012, č. j. 84 C 149/2006-221, žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 60.021.000,- Kč, zamítl, přičemž k odvolání žalobce odvolací soud mj. rozsudkem ze dne 31. července 2013, č. j. 57 Co 203/2013-283, napadený rozsudek soudu prvního stupně v meritu věci (jako věcně správné rozhodnutí) potvrdil, když dospěl k závěru, že v případě požadavků z titulu náhrady škody žalobce nemohl být úspěšný již z toho důvodu, že netvrdil, že mu škoda již vznikla. V případě tvrzeného ušlého zisku pak zde absentovala příčinná souvislost. V případě tvrzeného nesprávného úředního postupu ze strany Policie České republiky odvolací soud konstatoval, že nebylo povinností policejního orgánu provádět předmětnou dokumentaci místa, kde mělo dojít k údajnému přestupku, jestliže přestupek řešila příslušná městská policie.
Z již ze shora stručně vyložené reference je zřejmé, že žalobcem konstruovaná žaloba měla očividně charakter zřejmě bezúspěšného uplatnění práva, takže Nejvyšší soud sdílí závěr nižších soudů, respektive soudu prvního stupně, který explicitně výše uvedené v odůvodnění shora označeného usnesení vyložil, že žalobce nelze poplatkově liberovat, respektive v daném případě nejsou splněny podmínky k tomu, aby mu byl ustanoven advokát, který by jej zastupoval v řízení o dovolání proti shora označenému usnesení odvolacího soudu.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu a kdy žalobce ač soudem prvního stupně řádně poučen neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle § 241b odst. 2, § 243f odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. září 2015

JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu