30 Cdo 2681/2013
Datum rozhodnutí: 26.03.2014
Dotčené předpisy: § 13 obč. zák., § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 237 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012



30 Cdo 2681/2013

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, ve věci žalobce B. V. , zastoupeného JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem se sídlem v Kolíně, Sladkovského 13, proti žalované obchodní společnosti CET 21 spol. s.r.o. , se sídlem v Praze 5, Kříženeckého náměstí 1078/5, identifikační číslo osoby 45800456, zastoupené JUDr. Petrem Kotrlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 31, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 77/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. května 2012, č.j. 1 Co 155/2011 247 , takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. března 2011, č.j. 37 C 77/2007 153, výrokem I. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované odvysílat v pořadu Na vlastní oči omluvu ve znění: Omluva B. V. Dne 14.3.2007 v pořadu Na vlastní oči odvysílala televize NOVA reportáž nazvanou Stěžovatel . V uvedené reportáži zkreslenými a tendenčně podanými informacemi byla snížena vážnost a důstojnost pana B. V. Za toto se panu B. V. omlouváme. Výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 500.000,- Kč na náhradu nemajetkové újmy podle § 13 odst. 2 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků - dále jen obč. zák. ) a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce se domáhal shora uvedené omluvy a peněžního zadostiučinění s tím, že žalovaná ve svém pořadu o něm uvedla zkreslené a tendenčně podané informace, s účelem zesměšnit jeho osobu. V důsledku toho pak je v jeho okolí k němu zaujímáno negativní stanovisko. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že údaje obsažené v předmětné reportáži nejsou objektivně způsobilé neoprávněně zasáhnout do osobnostních práv žalobce, protože jsou pravdivé.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. května 2012, č.j. 1 Co 155/2011 247, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) potvrdil, a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s právním posouzením věci, že nedošlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce vlastnoručně sepsaným dovoláním doplněným podáními jeho soudem ustanoveného právního zástupce.
Požaduje sdělit, který senát (zřejmě má na mysli Nejvyššího soudu) bude o dovolání rozhodovat, domnívá se, že soudkyně Městského soudu Stamidisová, neměla ve věci rozhodovat pro podjatost, došlo k represím proti němu a podvodu ze strany CET 21, který byl vytvořen na objednávku zdejší kom. sféry. Navrhl, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek Městského soudu ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu.
Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (viz čl. II., bod 7 zák. č. 404/2012 Sb.).
Není-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (jak je tomu v souzené věci), pak dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tedy pokud dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o.s.ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Nejvyšší soud ČR ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.] mohla být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označil pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvedl-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku (tj. otázku, které by byla podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci) nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2012, sp.zn. 30 Cdo 4345/2011]. Dovolání žalobce není přípustné, neboť nepředložil dovolacímu soudu k právnímu posouzení žádnou otázku, kterou by bylo možno označit za otázku zásadního právního významu.
Protože tedy nelze napadené rozhodnutí klasifikovat jako rozhodnutí mající po právní stránce zásadní význam, proti němuž by z tohoto důvodu bylo dovolání přípustné, dovolací soud dovolání podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl pro jeho nepřípustnost.
Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel dovolací soud z toho, že žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo, a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. března 2014

JUDr. Pavel P a v l í k předseda senátu