30 Cdo 2678/2013
Datum rozhodnutí: 14.01.2014
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř.




30 Cdo 2678/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce M. Ch. , zastoupeného Mgr. Martinem Zbořilem, advokátem, se sídlem ve Smiřicích, Zahradní 483, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 4/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2013, č. j. 16 Co 75/2013-152, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zák. č. 404/2012 Sb. (viz čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen o. s. ř. , dovolání žalobce, neboť v něm chybí způsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
V usnesení ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013 (všechna zde uvedená rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz), Nejvyšší soud konstatoval: Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části. Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že jde o otázku hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, o kterou dosud dovolacím soudem nevyřešenou otázku hmotného práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit. Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, tyto otázky nevymezila a spokojila se (vedle obsáhlé polemiky se skutkovými zjištěními odvolacího soudu) s kritikou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem. Neoznačila ostatně ani rozhodnutí dovolacího soudu a příslušné ustálené judikatorní závěry, od nichž by se měl dovolací soud odchýlit.
Velmi podobná situace nastala v nyní posuzovaném případě. Podle žalobce posouzení odpovědnosti státu za škodu - jeho nečinností, jako jednou z forem protiprávního jednání a škodou vzniklou žalobci patří mezi otázky, které dosud nebyly dovolacím soudem vyřešeny, a pakliže ano (s negativním důsledkem pro dovolatele), pak by měla být tato právní otázka dovolacím soudem vyřešena jinak . Tato právní otázka však není žádnou konkrétní otázkou, tím méně otázkou výkladu hmotného nebo procesního práva ve smyslu § 237 o. s. ř. Také vztah příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a škodou není otázkou výkladu hmotného nebo procesního práva, když zjištění existence vztahu příčinné souvislosti mezi konkrétní příčinou a jejím následkem je otázkou skutkovou, nikoli právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck). Ani z dalšího textu dovolání není patrné, o kterou, dovolacím soudem dosud nevyřešenou, právní otázku jde. Bez vytýčení této otázky však není možné uvažovat o způsobilém vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 241a odst. 2 o. s. ř. (dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013). Pokud má žalobce naopak za to, že tato právní otázka již byla dovolacím soudem vyřešena, ale měla by být vyřešena jinak, musí, vedle identifikace této otázky, taktéž uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2733/2013, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8.2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Ani tomuto požadavku dovolání žalobce nedostálo.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 14. ledna 2014
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu