30 Cdo 2543/2014
Datum rozhodnutí: 17.12.2014
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.



30 Cdo 2543/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobce JUDr. Z. P., insolvenční správkyně H + ROSE, s r.o., se sídlem v Morkovicích Sližanech, Kolaříkova 81, IČO 28270428, zastoupené JUDr. Pavlem Pechancem, Ph.D., advokátem se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, proti žalovanému Ing. M. H., zastoupenému JUDr. Drahomírem Krátkým, advokátem se sídlem v Prostějově, Poděbradovo nám. 8a, o zaplacení 2,144.475,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 8 C 361/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2013, č.j. 17 Co 580/2012-240, takto:

Dovolání žalobkyně se odmítá.

Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 9. června 2011, č.j. 8 C 361/2010-129, výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 2.144.475,- Kč a úroky z prodlení ve výši 7,75 % z této částky od 22. 9. 2010 do zaplacení, výrokem II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení a zaplacení soudního poplatku. Soud prvního stupně tak rozhodl rozsudkem pro zmeškání podle § 153 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) za situace, kdy žalovaný zmeškal jednání, přičemž byl řádně předvolán a poučen. Soud přitom pokládal tvrzení žalobkyně obsažené v žalobě o skutkových okolnostech sporu za nesporná.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. února 2013, č.j. 17 Co 580/2012-240, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, že v předmětné věci nebyly splněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť ze žalobních tvrzení o skutkových okolnostech sporu nevyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dne 8. července 2013 včasné dovolání. Jeho přípustnost vyvozuje z ustanovení § 237 o.s.ř., přičemž bez bližší konkretizace zmiňuje všechny v něm uvedené případy možné přípustnosti dovolání. Dovolatelka vyslovuje přesvědčení, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Má za to, že odvolací soud svým nesprávným výkladem ustanovení § 153b o.s.ř. a podmínky důvodnosti uplatněného nároku hrubě narušil, resp. popřel celý institut rozsudku pro zmeškání. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se odvolání zamítá, resp. aby toto rozhodnutí rušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013; nejdříve se pak zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení § 237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj.,
že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobkyně v posuzované věci, ač jinak relativně obsáhlé a obsahující některé doktrinální úvahy, stejně jako nominální zmínku několika rozhodnutí Nejvyššího soudu (z nichž z jednoho sám odvolací soud výslovně vycházel), však ve skutečnosti nikterak neoznačuje a ani nenastoluje takovou z uvedených alternativ, které by charakterizovaly napadené rozhodnutí ve smyslu výše vymezených hledisek, která jsou jedině způsobilá založit pozitivní úvahu o přípustnosti dovolání proti němu. Nelze přitom pominout např. ani skutečnost, že Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přijal závěr, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které rozhodovací praxe se při řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Těmto zásadám tedy obsah podaného dovolání v daném případě nevyhovuje.
S ohledem na uvedené skutečnosti proto nelze dovodit, že by byly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání v této věci tak, jak je má na mysli již zmíněné ustanovení § 237 o.s.ř.
Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věta první a odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2014

JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu