30 Cdo 2519/2016
Datum rozhodnutí: 19.01.2017
Dotčené předpisy: § 30 o. s. ř., § 138 o. s. ř.



30 Cdo 2519/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobkyně J. H. , proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 15 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 27/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2014, č. j. 17 Co 243/2014-33, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 2. 2014, č. j. 23 C 27/2013-28, zamítl žádost žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů. Při svém rozhodování vycházel z toho, že žaloba je zjevně bezúspěšným uplatňováním práva. Procesní podmínky pro vyhovění návrhu na ustanovení zástupce nejsou splněny již proto, že žalobkyně v žalobě neuvedla ani takové skutečnosti, kterými by vymezila předmět řízení po skutkové stránce.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 23. 7. 2014, č. j. 17 Co 243/2014-33, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně v žalobě neuvedla alespoň základní skutečnosti, z nichž by bylo možno zjistit, čeho a na jakém základě se domáhá.
Proti výše uvedenému usnesení soudu prvního stupně ve spojení s usnesením soudu odvolacího podala žalobkyně dovolání (č. l. 43). Při jeho podání nebyla žalobkyně zastoupena advokátem a ani nedoložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání. Žalobkyně současně v dovolání požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Žádost žalobkyně o ustanovení zástupce pro dovolací řízení byla soudy zamítnuta (usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 12. 2015, č. j. 23 C 27/2013-57, a usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 4. 2016, č. j. 17 Co 88/2016-70).
Usnesením ze dne 21. 12. 2015, č. j. 23 C 27/2013-59, soud prvního stupně žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů předložila soudu plnou moc udělenou advokátovi, jehož prostřednictvím podá řádné dovolání. Zároveň soud žalobkyni poučil, že neučiní-li tak, bude dovolací řízení zastaveno. Žalobkyně si však zástupce z řad advokátů ve stanovené lhůtě ani po jejím uplynutí nezvolila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř. .
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Dovolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady podle § 30 o. s. ř. ve spojení s § 138 o. s. ř. pro to, aby žalobkyni byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů. Vzhledem k nepřiměřenosti žalované částky (15 000 000 Kč) a absenci vylíčení takových rozhodných skutečností, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o důvodnosti žaloby, lze mít nárok žalobkyně (při daném stavu řízení) za zjevně bezúspěšné uplatňování práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016).
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobkyni advokáta pro řízení o dovolání a kdy žalobkyně přes výzvu neodstranila nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 19. ledna 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu