30 Cdo 2516/2010
Datum rozhodnutí: 31.01.2012
Dotčené předpisy: § 11násl. obč. zák.




30 Cdo 2516/2010


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce R. H., , zastoupeného JUDr. Marcelou Dřevěnou, advokátkou se sídlem v Litvínově, 9. května 26, proti žalovanému V. V., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 56/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2010, č.j. 1 Co 418/2009-142, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.) :


Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 27. července 2009, č. j. 34 C 56/2004-128, výrokem I. zamítl žalobu, pokud se žalobce domáhal proti žalovanému přisouzení omluvy ve znění uvedeném ve výroku; výrokem II. zamítl žalobu, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1,000.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích ve smyslu ustanovení § 13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. února 2010, č .j. 1 Co 418/2009-142, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, co do částky 20.000,- Kč a ve výroku o náhradě nákladů řízení. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož důvody spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) a o.s.ř.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil žalovaný.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 30. června 2009. Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. však dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 téhož zákona není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jak vyplývá z napadeného rozsudku odvolacího soudu výrokem, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, a žaloba byla (ve zbytku) zamítnuta, odvolací soud rozhodoval o peněžitém plnění, které nepřevyšovalo ani částku 20.000,- Kč. S ohledem na výše uvedené ustanovení procesního předpisu zde není proto dána přípustnost předmětného dovolání, na čemž nemůže nic změnit neodpovídající poučení obsažené v napadeném rozhodnutí. Dovolání proto bylo odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 151 o.s.ř. za situace, když žalobce nemá na náhradu těchto nákladů právo, zatímco žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2012

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu