30 Cdo 2473/2010
Datum rozhodnutí: 30.07.2010
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 věta první o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




30 Cdo 2473/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce P. P. , proti žalovaným 1) České republice-Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, 2) České republice-Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, 3) S. G. , 4) I. P. , Ministerstvo vnitra ČR, Praha 7, Nad Štolou 3, 5) J. J. , Obvodní soud pro Prahu 1, Praha 1, Ovocný trh 14, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 37 C 167/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.ledna 2010, č.j. 1 Co224/2009-79, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.) :


Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. června 2009, č.j. 37 C 167/2005-64, uložil žalobci podle § 53 odst.1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) pořádkovou pokutu ve výši 10.000,- Kč splatnou na účet Městského soudu v Praze do tří dnů od právní moci usnesení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29.ledna 2010, č.j. 1 Co 224/2009-79, usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné podle 219 o.s.ř.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolatel sice není zastoupen advokátem, ani nedoložil, že by měl sám právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k zastavení řízení podle § 104 odst. 2 o. s. ř. Podle ustanovení § 241b odst. 2 o. s. ř. totiž platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241 o. s. ř., postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 o. s. ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Dovolání v této věci není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o uložení pořádkové pokuty, není rozhodnutím ve věci samé (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.12.1997, sp.zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod.č.61, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2004, sp.zn. 20 Cdo 1622/2003).
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že se nejedná o žádný z případů uvedených v jejich taxativních výčtech.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. července 2010
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu