30 Cdo 2452/2015
Datum rozhodnutí: 03.12.2015
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



30 Cdo 2452/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Vlacha v právní věci žalobkyně Ing. M. A., zastoupené JUDr. Ivanem Peclem, advokátem se sídlem v Brně, Zábrdovická 15/16, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 300 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 143/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2015, č. j. 13 Co 7/2015-179, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. října 2014, č. j. 10 C 143/2012-148, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 131 900 Kč (výrok I), ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III, IV a V). Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalobu o zaplacení 131 900 Kč zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III).
Žalobkyně se v řízení (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhala náhrady škody ve výši 300 000 Kč, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu soudního exekutora.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř. , odmítl.
Žalobkyně jako otázku procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, vymezila otázku, zda odvolací soud vydal tzv. překvapivé (nepředvídatelné) rozhodnutí.
Uvedená otázka však nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při vydání svého rozhodnutí neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, týkající se nepředvídatelného neboli překvapivého rozhodnutí, jestliže věc posoudil jinak na základě námitky nesprávného právního posouzení věci, již žalovaná uplatnila v odvolání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2007, sp. zn. 28 Cdo 3256/2006, na který ostatně sama žalobkyně v dovolání odkazuje, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 2015, sp. zn. 30 Cdo 3849/2014).
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 3. prosince 2015

JUDr. Pavel Simon
předseda senátu