30 Cdo 2451/2014
Datum rozhodnutí: 05.11.2014
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013



30 Cdo 2451/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Miroslavou Jirmanovou, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Credico europe a. s. , se sídlem v Praze 1, Maltézské náměstí 537/4, identifikační číslo osoby 24840262, zastoupené JUDr. Veronikou Fryšákovou Šimánkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Tomkova 57/27, proti povinné Mgr. H. M. , zastoupené JUDr. Pavlem Ramešem, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, pro 16 740 000 Kč s příslušenstvím, vedené Okresním soudem v Kladně pod sp. zn. 20 EXE 18/2013, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 12. 2013, č. j. 26 Co 591/2013-72, takto:

Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:


Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 27. 9. 2013, č. j. 20 EXE 18/2013-54, kterým Okresní soud v Kladně zamítl návrh povinné na zastavení exekuce.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud zjevně odchýlil od rozhodovací praxe odvolacího soudu v dané právní oblasti, tj. v otázce povinnosti hradit exekuci tak, jak je v daném případě prováděna . Vytýká odvolacímu soudu, že věc nesprávně právně posoudil, neboť nárok uplatňovaný exekucí proti povinné nemůže být vymáhán, jelikož je součástí majetkové podstaty zahrnuté do insolvenčního řízení vedeného proti jejímu manželu R. M. Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 40 INS 1129/2013 a dále je vedeno insolvenční řízení proti společnosti ViP real s. r. o. Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 98 INS 513/2013. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že návrh povinné na zastavení exekuce je neopodstatněný, neboť zde není žádný ze zákonných důvodů pro zastavení exekuce. Jsou-li proti dalším solidárním dlužníkům z exekučního titulu vedena insolvenční řízení, v nichž je projednáván dluh soudně vymáhaný po povinné, není tato skutečnost důvodem pro zastavení exekuce. Pokud by byla vedena exekuce na majetek ve společném jmění manželů (povinné a jejího manžela) a tento majetek by byl součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení vedeném proti manželovi povinné, nebylo by možné exekuci na tento majetek provést. Samotnému nařízení či vedení exekuce i ve vztahu k tomuto majetku však ze zákona nic nebrání (§ 109 odst. 1 písm. c/ věta první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/). Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinné zamítl a potvrdil usnesení odvolacího soudu jako věcně správné.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř. .
Z § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal závěr, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Tento závěr byl z hlediska ústavněprávního rovněž aprobován Ústavním soudem (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. června 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, ze dne 23. září 2014, sp. zn. IV. ÚS 1913/14).
Dovolatelka neuvedla, od které ustálené praxe dovolacího soudu se měl odvolací soud odchýlit, a to ani uvedením spisových značek v minulosti vydaných rozhodnutí dovolacího soudu, případně uvedením čísla (R), pod kterým tato rozhodnutí měla být publikována ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, či jiným konkrétním způsobem. Dovolání má tedy vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, přičemž tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. listopadu 2014
JUDr. Miroslava Jirmanová
předsedkyně senátu