30 Cdo 2445/2006
Datum rozhodnutí: 05.10.2006
Dotčené předpisy: § 104 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 2445/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně

JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o nezletilého J. Č., zastoupeného Statutárním městem B. jako opatrovníkem, dítě matky J. Č., neuvedeného otce,

za účasti Krajského státního zastupitelství v B., o určení nezájmu matky

o nezletilého, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 82 Nc 1004/2004,

o odvolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. října 2005, č. j. 16 Co 323/2005 - 44, takto:

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 4. 2005, č. j. 82 Nc 1004/2004 - 25, určil, že matka J. Č., trvale bytem P., S. 1, t. č. bytem P., M. nám. 31, neprojevovala v době od 8. 12. 2003 do 8. 6. 2004 o svého syna, nezletilého J. Č., opravdový zájem, nebude tedy účastníkem řízení o osvojení nezletilého a nebude třeba jejího souhlasu ; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání matky Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 10. 2005, č. j. 16 Co 323/2005 - 44, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

V podání ze dne 16. 1. 2006, nazvaném jako odvolání se na rozsudek ze dne

24. 10. 2005 , vyjádřila matka nesouhlas s rozsudkem odvolacího soudu a požádala

o nové prošetření případu a o umožnění účasti na jednání. Toto podání matka doplnila do protokolu sepsaného dne 15. 3. 2006 u Okresního soudu ve Strakonicích tak, že

i přes poučení soudu o tom, že proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné odvolání ani dovolání, trvá na tom, že podává odvolání do rozsudku Krajského soudu v Brně

ze dne 12. 10. 2005, č. j. 16 Co 323/2005 - 44 , a že nesouhlasí ani s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2005, č. j. 82 Nc 1004/2004 - 25.

Odvolání je podle § 201 o. s. ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout (a tím se domoci přezkumu) rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť krajský soud rozhodoval jako soud odvolací).

Oproti tomu (pravomocné) rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li zákonem připuštěno, dovoláním (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§ 10a o. s. ř.).

Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád - k projednání (naopak) odvolání proti takovému rozhodnutí - neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že matka odvolání přesto podala, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominula. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém odvolání , které touto vadou trpí, nelze než podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.

Jestliže není upravena k projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu funkční příslušnost, zůstává logicky otevřenou otázka, který soud je o zastavení odvolacího řízení povolán rozhodnout. Nejvyššímu soudu svědčí okolnost, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, a současně, že je právě tím soudním orgánem, který je k rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů příslušný. Takto založené určení příslušného soudu obstojí i proti tomu, jež lze spojovat s určením, provedeným samotným účastníkem, je-li takovým soudem soud vyššího stupně resp. soud nadřízený (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2001, pod pořadovým číslem 85, event. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 30 Cdo 2024/2005).

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. října 2006

JUDr. Olga Puškinová, v.r.

předsedkyně senátu