30 Cdo 2442/2007
Datum rozhodnutí: 23.05.2008
Dotčené předpisy: § 451 předpisu č. 40/1964Sb.




30 Cdo 2442/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně Č. p., a.s., proti žalovanému L. S., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 76.634,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 147/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. března 2007, č.j. 12 Co 665/2006-147, t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. března 2007, č.j. 12 Co 665/2006-147, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 76.634,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že při likvidaci pojistné události z pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla podle pojistné smlouvy zaslala dne 5. ledna 2004 pojistné plnění v uvedené výši žalovanému (který byl pouze řidičem poškozeného vozidla) místo poškozenému M. V., který měl na toto plnění nárok podle § 6 odst. 2 a § 9 odst. 1 zákona č.168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný byl opakovaně, avšak bezvýsledně, vyzván k vydání bezdůvodného obohacení.

Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 9. října 2006, č.j.

16 C 147/2005-131, žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 76.634,- Kč

s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vzal zejména za prokázáno, že leasingová společnost uzavřela se žalobkyní pojistnou smlouvu, na základě níž byl pojištěn automobil B., který byl dán do leasingového nájmu panu M. V.. Ten, v rozporu s leasingovými podmínkami, pronajal automobil žalovanému. Dne 27.9.2003 byl tento automobil, který řídil žalovaný, poškozen při dopravní nehodě střetem s jiným vozidlem, kterou zavinil jeho řidič. Žalovaný poté předal poškozený automobil B. do autodílny pana J. K., který po opravě vozidla vystavil fakturu, z níž je zřejmé, že žalovaný v hotovosti uhradil za opravu vozidla 76.634,- Kč. Leasingová společnost výslovně požádala, aby žalobkyně poskytla pojistné plnění v souvislosti s touto pojistnou událostí leasingovému nájemci M. V. za předpokladu, že předloží doklad o uhrazení faktury za opravu. V případě, že faktura nebyla vyrovnána, měla žalobkyně zaslat pojistné plnění na účet autodílny. Žalovaná však pojistné plnění v částce 76.634,- Kč zaslala žalovanému. Soud prvního stupně pak dospěl k závěru, že u žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 451 občanského zákoníku (dále jen o.z.), když mu žalobkyně omylem, tedy bez jakéhokoliv právního důvodu, vyplatila žalovanou částku.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. března 2007, č.j. 12 Co 665/2006-147, rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu v celém rozsahu zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, avšak dospěl k jejich odlišnému právnímu hodnocení. Uvedl, že žalovaný sám zaplatil autodílně opravu automobilu, zatímco M. V. (z tohoto titulu) žádnou částku neuhradil. Pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení předmětné částky jako bezdůvodného obohacení, pak žalovaný žádnou finanční částku na úkor žalované nepřijal a ve vztahu k ní se neobohatil. Soud proto neshledal žádný právní důvod, pro který by žalovaný měl předmětnou částku žalobkyni uhradit. Tím, že zaplatil autodílně za opravu automobilu, plnil tak

za žalobkyni. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozsudek Krajského soudu v Plzni byl doručen žalobkyni 30. března 2007 a téhož dne nabyl právní moci.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dne 26.4.2007 včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 3 a § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. když tvrdí, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování a dále,

že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá především,

že z podkladů založených v soudním spisu nelze dovodit, že by po nehodě byl poškozený automobil skutečně opraven v dílně pana J. K. Poukazuje zejména na dopis pana M. V. ze dne 22.4.2004, v němž jmenovaný mimo jiné sděluje žalobkyni, že poškozené vozidlo mu bylo vráceno bez jakékoli opravy. Dovolatelka dále namítá, že v případě, že žalovaný opravu automobilu objednal a zaplatil, učinil tak bez vědomí M. V., kterému tak mohlo vzniknout bezdůvodné obohacení na úkor žalovaného. Žalovaný však v žádném případě neplnil autodílně J. K. za žalobkyni. Dovolatelka se domnívá, že pokud si žalovaný objednal opravu předmětného automobilu vlastním jménem a na vlastní účet, bylo jeho právní povinností za tuto opravu zaplatit, a tudíž neplnil za jiného. Proto žádá, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí dovolání a požadoval náhradu nákladů dovolacího řízení. Uvedl, že skutečnost, že poškozený automobil byl opraven, byla dostatečně prokázána listinnými důkazy. Pokud jde o námitku nesprávného právního posouzení věci, ztotožňuje se žalovaný s názorem odvolacího soudu,

že leasingová společnost jako vlastník vozidla, měla právo na náhradu škody a byla tedy oprávněna udělit žalobkyni pokyn ke způsobu výplaty pojistného plnění. O bezdůvodné obohacení jde tehdy, dostalo-li se plněním bez právního důvodu majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv nebo

ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. V daném případě k bezdůvodnému obohacení u žalovaného nedošlo, neboť se jeho majetek nikterak nerozšířil .

Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou právnickou osobou, za níž jedná pověřený pracovník, který má právnické vzdělání (§ 241 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) a stalo se tak ve lhůtě upravené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř. Dále přihlédl

k tomu, že dovolání je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Dovolací soud poté napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni přezkoumal

v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že jej z hlediska výtek obsažených v dovolání nelze považovat za správný (§ 243b odst. 2 o.s.ř.).

Z ustanovení § 242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud

je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně, je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout

i k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229

odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Ty však zjištěny nebyly.

Podle ustanovení § 451 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním

z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).

Bezdůvodné obohacení je jedním z právních důvodů vzniku závazků (§ 489 o.z.) a je tedy samostatným zavazovacím důvodem. Právní úprava bezdůvodného obohacení poskytuje ochranu majetkových vztahům a zabezpečuje, aby ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, toto obohacení vydal. Je tak zajištěno odčerpání neoprávněně získaných hodnot a zároveň realizována jedna ze základních zásad občanského práva,

tj. zákaz bezdůvodně se obohatit na úkor druhého. Povinnost k vydání bezdůvodného obohacení nastupuje, jestliže k vrácení neoprávněně získaných majetkových hodnot nemůže dojít v rámci konkrétního právního vztahu mezi účastníky podle příslušných ustanovení, jež se na daný právní poměr vztahují, a nepřichází-li v úvahu ani odpovědnost za škodu. O bezdůvodné obohacení nejde, je-li povinnost dána na základě jiného ustanovení zákona nebo je-li založena smluvně. Předpokladem vzniku právního vztahu z bezdůvodného obohacení je neoprávněné získání majetkových hodnot jedním subjektem (kdy se jeho majetkový stav zvětšil, nebo, ač se tak mělo stát, se nesnížil),

a to na úkor jiného, v jehož majetkových poměrech se tato změna negativně projevila. K neoprávněnému získání prospěchu se nevyžaduje protiprávní úkon, nýbrž jde

o objektivně vzniklý stav, kdy ne z právem uznaného důvodu došlo k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému. Právní úprava bezdůvodného obohacení plní funkci reparační a působí zároveň preventivně a výchovně. Z hlediska rozsahu práva na vydání bezdůvodného obohacení není rozhodující, jaká majetková újma vznikla jinému, nýbrž jaký majetkový prospěch získal obohacený v okamžiku kdy prospěch získal. V ustanovení § 451 odst. 2 o.z. je bezdůvodné obohacení vyjádřeno jako předmět, jehož se závazek z bezdůvodného obohacení týká, tedy jako majetkový prospěch získaný jednak plněním bez právního důvodu, dále z plnění na základě neplatného právního úkonu (absolutně i relativně neplatného), také plněním z právního důvodu, který odpadl, a posléze prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Ustanovení

§ 454 o.z. doplňuje, že se bezdůvodně obohatil i ten, za něhož bylo plněno, co měl

po právu plnit sám. S ohledem na skutkový základ posuzované věci je pak třeba konstatovat, že o plnění bez právního důvodu jde, jestliže právní důvod k plnění

od počátku vůbec neexistoval (např. právě plnění poskytnuté omylem tomu, kdo nebyl věřitelem, plnění poskytnuté v domnění, že je jím plněn dluh, ačkoliv žádný neexistoval, apod.). K bezdůvodnému obohacení dochází v okamžiku, kdy obohacený plnění přijal.

Odvolací soud napadený rozsudek zbudoval na základní úvaze, že žalovaný sám zaplatil autodílně opravu automobilu, zatímco leasingový nájemce M. V. (z tohoto titulu) žádnou částku neuhradil. Pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení předmětné částky jako bezdůvodného obohacení, pak žalovaný žádnou finanční částku na úkor žalované nepřijal a ve vztahu k ní se neobohatil, neboť pokud za opravu automobilu zaplatil panu J. K., plnil tak za žalobkyni. Blíže však tuto úvahu nerozvedl. Není proto prakticky zřejmé z jakých okolností dovodil, že žalovaný, pokud sám opravu předmětného vozidla uhradil, plnil za žalobkyni. Přitom dosavadní skutková zjištění spíše směřují k pravděpodobné úvaze, že v tomto případě žalovaný, pokud opravu vozidla v servisu zaplatil, plnil zřejmě svoji smluvní povinnost vůči panu J. K. za situace, kdy sám nebyl leasingovým nájemcem. Jestliže se odvolací soud v napadeném rozsudku okolnostmi a důvodem, které vedly žalovaného k úhradě opravy automobilu, blíže nezabýval, je třeba jeho závěry, že žalovaný takto plnil za žalobkyni, hodnotit jako více než předčasné, resp. ve své podstatě neodůvodněné. V daném případě se přitom naznačuje, že pokud žalobkyně vyplatila žalovanému spornou částku, plnila tak, aniž by pro to svědčil jakýkoliv případný právní důvod (plnění bez právního důvodu). Odvolací soud se však s otázkou případných práv a povinností účastníků řízení (resp. současně též dalších osob, jichž se případ týkal), které vyplývaly z dané pojistné události, resp. z dalších okolností případu, přesvědčivěji nevypořádal.

Nezbývá proto, než konstatovat, že dané rozhodnutí soudu druhého stupně není možno za popsaného stavu pokládat za správné (§ 243b odst. 1 o.s.ř.). Proto Nejvyšší soud České republiky z uvedeného důvodu a aniž nařídil jednání (243a odst. 1 o.s.ř.) dovoláním napadený rozsudek zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení

(§ 243b odst. 2 o.s.ř.).

Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. května 2008

JUDr. Pavel Pavlík, v.r.

předseda senátu