30 Cdo 2435/2009
Datum rozhodnutí: 15.04.2010
Dotčené předpisy: § 118a o. s. ř.




30 Cdo 2435/2009 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Miloše Holečka v právní věci žalobce A. F. , proti žalovaným 1) J. H. , a 2) J. H. , zastoupeným JUDr. Josefem Karlíkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Počernická 22, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 19 C 207/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2008, č.j. 30 Co 493/2008-149, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2008, č.j. 30 Co 493/2008-149, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění: Okresní soud v Kladně (dále již soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 28. července 2008, č.j. 19 C 207/2006-117, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem domu čp. 343 na st. parcele č. st. 634, stavební parcely č. 625 o výměře 19 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, st. parcely č. 624 o výměře 215 m2 - zastavěná plocha a nádvoří a parcely č. 626 o výměře 290 m2 - zahrada, vše zapsané na LV 852 pro katastrální území M., obec K. u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště K. (dále též předmětné nemovitosti ). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po provedeném řízení vzal za prokázané, že manželé V....prodali nemovitosti žalovanému...kupní smlouvou ze dne 31. 5. 2004...Následně byli jako vlastníci nemovitostí zapsáni do katastru nemovitostí žalovaní, a to na základě rozhodnutí Okresního soudu v Kladně č. j. 8 C 231/2004-37 ze dne 24. 5. 2005, vlastníky se v tomto případě žalovaní stali v souladu s ustanovením § 132 odst. 2 občanského zákoníku dnem vyznačené právní moci tohoto rozhodnutí, tedy dnem 5. 6. 2006. Rozsudek Okresního soudu v Kladně č. j. 8 C 213/2004-37 ze dne 24. 5. 2005, na základě kterého se manželé V. stali vlastníky předmětných nemovitostí, byl zrušen rozhodnutím Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 51/2007-135 ze dne 31. 1. 2007. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaní nabyli vlastnictví k předmětným nemovitostem v souladu se zákonem, v dobré víře, že převodci byli v době uzavření kupní smlouvy vlastníky nemovitosti. V souladu se shora citovanou zásadou nemůže mít následné zrušení soudního rozhodnutí, kterým převodci nabyli vlastnické právo za následek zánik vlastnictví nabyvatelů, tedy žalovaných. Vyloženou skutkovou a právní konstrukcí mělo být tedy - jak se podává z obsahu spisu - vyjádřeno, že původní vlastníci předmětných nemovitostí - manželé P. a J. V. - vlastnické právo k těmto nemovitostem převedli na A. F. (nynějšího žalobce), proti němuž ovšem posléze podali žalobu, jíž se domáhali určení, že jsou vlastníky těchto nemovitostí. V mezidobí, kdy ve shora označeném řízení Okresní soud v Kladně podané určovací žalobě manželů Veselých vyhověl a kdy na základě tohoto rozsudku došlo k zápisu (ve formě záznamu) do katastru nemovitostí, dříve ovšem, než došlo ke zrušení uvedeného rozsudku rozhodnutím odvolacího soudu, manželé Veselí převedli vlastnické právo k těmto nemovitostem na manžele J. a J. H. (nynější žalované). Následně pak vznikl v této věci spor o určení vlastnictví k předmětným nemovitostem, kdy žalovaní se proti určovací žalobě, podané A. F., bránili s argumentací, že předmětné nemovitosti nabyli od manželů V. v dobré víře.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (dále již odvolací soud ) v záhlaví citovaným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že předmětné určovací žalobě vyhověl, a dále rozhodl, že se žalobci nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Jak vyplývá z odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, ten při posuzování věci vycházel z důkazů provedených soudem prvního stupně, když se ztotožnil s jeho skutkovými zjištěními, avšak věc po právní stránce posoudil jinak. Dospěl totiž k závěru, že kupní smlouva, kterou uzavřeli manželé V. (prodávající) s manžely H. (žalovanými), je podle § 39 obč. zák. absolutně neplatná, neboť z obsahu spisu, ani připojeného spisu Okresního soudu v Kladně sp. zn. 8 C 231/2004, se nepodává nic, vyjma posléze zrušeného deklaratorního rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 5. 2005, č. j. 8 C 213/2004-37, z čeho by bylo možno dovodit existenci vlastnického práva manželů V. ku dni uzavření kupní smlouvy se žalovanými (15. 5. 2006). Při obecně platné zásadě občanského práva, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než má sám, nemohli manželé Veselých převést kupní smlouvou ze dne 15. 5. 2006 na žalované vlastnická práva k předmětným nemovitostem, jejichž nositeli nebyli.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní (dále již dovolatelé ) dovolání, jehož přípustnost odvíjejí z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a uplatňují v něm dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, který ve svém dovolání blíže rozvádějí.
Žalobce se k podanému dovolání písemně nevyjádřil.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel Nejvyšší soud České republiky (dále již Nejvyšší soud ) z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., že je v dovolání uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o.s.ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné, byť z jiného důvodu, než který byl dovolateli uplatněn.
Podle § 242 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Takovou jinou vadu, zatěžující odvolací řízení, Nejvyšší soud zjistil.
Odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže nejsou splněny podmínky pro jejich potvrzení (§ 219) nebo zrušení (§ 219a) a jestliže soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav [§ 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.].
Občanský soudní řád - v důsledku úpravy obsažené v § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. - stojí na zásadě předvídatelnosti rozhodnutí, která ukládá soudu zpřístupnit účastníkům právní kvalifikaci skutku konkrétním poučením o důkazní povinnosti, jestliže průběh řízení nasvědčuje tomu, že účastníkův právní názor je jiný než názor soudu.
Odvolací soud, který změnil rozsudek soudu prvního stupně, aniž by před vydáním rozsudku seznámil účastníky řízení se svým právním názorem - odlišným od právního názoru soudu prvního stupně, a neumožnil jim se k němu vyjádřit - v podstatě porušil zásadu dvojinstančnosti řízení, a tím ve svých důsledcích zasáhl do práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. II. ÚS 523/02); to platí tím spíše, pokud odvolací soud změní rozsudek soudu prvního stupně z důvodu uvedeného v ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a to z důvodů pro účastníka nepředvídatelných. O nepředvídatelné rozhodnutí jde v případě, že odvolací soud posoudí zjištěný skutkový stav po právní stránce jinak, než dosud činili účastníci řízení anebo než jej posoudil soud prvního stupně, takže účastníci se k tomuto právnímu názoru nemohou vyjádřit, resp. vznést tvrzení odpovídající právnímu názoru odvolacího soudu a navrhnout k nim důkazy (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2005, sp. zn. 30 Cdo 749/2005, nebo ze dne 4. září 2007, sp. zn. 22 Cdo 2125/2006, in www.nsoud.cz ).
V posuzované věci odvolací soud zaujal jiný právní názor než soud prvního stupně, a proto změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že žalobce je vlastníkem předmětných nemovitostí. Učinil tak v situaci, kdy dovolatelům v průběhu odvolacího řízení zákonu odpovídajícím způsobem (§ 118a odst. 2. § 211 o.s.ř.) procesně nesignalizoval, že je věc možno po právní stránce posoudit jinak. Tedy dovolatelům neumožnil vyjádřit se k uvažovanému právnímu posouzení věci a případně tak nově argumentovat v rámci jejich procesní obrany, což ve svém důsledku přivodilo vznik tzv. překvapivého, resp. nepředvídatelného rozhodnutí.
Řízení před odvolacím soudem je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d ost. 1 věta prvá ve spojení s § 226 odst. 1 o.s.ř.). V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 15. dubna 2010

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu