30 Cdo 2407/2013
Datum rozhodnutí: 08.10.2013
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. d) předpisu č. 99/1963Sb.



30 Cdo 2407/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce E. B. , zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Symfonická 1496/9, proti žalované České republice Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení částky 30.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 60/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2013, č. j. 51 Co 103/2013-45, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 3. 10. 2012, č. j. 5 C 60/2012-26, ve výroku I. rozhodl o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30.000,- Kč, ve výroku II. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyhověl tak žalobě, kterou se žalobce domáhal přiznání finančního zadostiučinění ve výši 30.000,- Kč za nepřiměřenou délku řízení o udělení státního občanství.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 5. 2013, č. j. 51 Co 103/2013-45, výrokem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že konstatoval, že postupem Ministerstva vnitra v řízení o udělení státního občanství bylo porušeno právo žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě; návrh na zaplacení částky 30.000,- Kč zamítl. Ve výroku II. pak rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, a to do výroku I. v části věty za středníkem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. 1. 2013.
Z ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyplývá, že proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2, není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné.
Protože dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 30.000,- Kč, tj. nepřesahujícím částku 50.000,- Kč, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 8. října 2013

JUDr. Pavel Simon
předseda senátu