30 Cdo 2379/2003
Datum rozhodnutí: 27.11.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 2379/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce K. L., zastoupeného advokátkou, proti žalované Ing. S. L., o rozvod manželství, vedené

u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 29 C 36/98, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2003, č. j. 51 Co 82/2003-90,

t a k t o :

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Ve shora uvedené věci Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 21. ledna 2003, č. j. 29 C 36/98-72, rozvedl manželství účastníků a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.

K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. března 2003,

č. j. 51 Co 82/2003-90, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o nákladech řízení

a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. května 2003, přičemž žalované bylo doručeno téhož dne.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dne 17. června 2002 dovolání, v němž s tímto rozhodnutím vyslovuje nesouhlas a žádá, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil(!) tak, že náklady řízení ponese žalobce, případně, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

K uvedenému dovolání žalované se žalobce nevyjádřil.

Dovolání žalované není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, avšak pouze jen tehdy, pokud to zákon připouští.

Dovolací soud uvážil, že přípustnost dovolání v této věci není založena ani na základě ustanovení § 237 o. s. ř. (když právní úprava obsažená v tomto ustanovení dopadá výlučně na rozhodnutí ve věci samé, přičemž takovýmto rozhodnutím ovšem

v žádném případě není rozhodnutí o nákladech řízení), resp. není založena ani na podkladě ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., když nejsou naplněny předpoklady obsažené v těchto ustanoveních. Protože tedy není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto dovolání žalované jako nepřípustné odmítl (243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 218

písm. c/ téhož zákona).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 ve spojení s § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 věta první a § 151 o. s. ř. za situace, kdy dovolání bylo odmítnuto, avšak žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2003

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu