30 Cdo 2377/2005
Datum rozhodnutí: 18.10.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 2377/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně

JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o nezletilou J. K., zastoupenou opatrovníkem, dceru matky L. K., zastoupené obecnou zmocněnkyní, a otce J. K., za účasti prarodičů nezletilé J. K., a B. K., obou zastoupených advokátkou, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, o úpravu výchovy a výživy a styku nezletilé s prarodiči, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 19 Nc 671/2001, 19 P 102/2005, o dovolání prarodičů proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. dubna 2005, č. j. 12 Co 590/2004 - 320, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 11. 6. 2004, č. j. 19 Nc 671/2001 - 253, zastavil řízení o úpravě výchovy a výživy nezletilé J. pro dobu před a

po rozvodu manželství rodičů, zamítl návrh prarodičů manželů K. na svěření nezletilé do jejich výchovy a návrh na úpravu styku s nezletilou a dále návrh matky

na zákaz styku prarodičů s nezletilou, nad výchovou nezletilé stanovil dohled, prarodičům uložil povinnost zaplatit státu na nákladech řízení každému z nich částku 5.451,50 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky.

K odvolání prarodičů proti výrokům, jimiž byl zamítnut návrh na svěření nezletilé do jejich výchovy a návrh na úpravu styku s nezletilou, a proti výroku

o nákladech státu Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 1. 4. 2005, č. j.

12 Co 590/2004 - 320, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení; v ostatních výrocích zůstal rozsudek okresního soudu nedotčen.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali prarodiče nezl. dovolání, jehož přípustnost dovozují z ust. § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Soudům obou stupňů vytýkají, že rozhodly nesprávně a v rozporu s Úmluvou o právech dítěte, neboť nepřihlédly

ke všem skutečnostem, které byly v řízení zjištěny, zejména k tomu, že otec nezletilé je trestně stíhán, že mezi rodiči dochází ke konfliktům a že nezletilá projevila přání být v jejich výchově. Poukázali rovněž na to, že rodiče jim dluží značnou finanční částku a že v době, kdy nezl. byla předběžným opatřením svěřena do jejich péče, neplatili rodiče žádné výživné. Dále nesouhlasí s výrokem, jímž jim byla uložena povinnost zaplatit státu náklady řízení, neboť situaci v rodině nezl. nezavili a znalecký posudek vyžádaný soudem si neobjednali, a za podstatnou považují i okolnost, že oba jsou důchodci; z těchto důvodů mělo být o nákladech státu rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. Navrhli, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnými osobami, řádně zastoupenými advokátem, dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje

k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle § 237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné

a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,

b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

V dané věci prarodiče nezletilé dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh na svěření nezletilé do výchovy prarodičů a návrh na úpravu styku s nezletilou.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ust. § 237 o. s. ř. v posuzovaném případě není dána, a to již proto, že prarodiče dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb.,

o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v ust. § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení státu, mající povahu usnesení (§ 167 odst. 1 o. s. ř.), občanský soudní řád v ust. § 236 - 239 o. s. ř. nepřipouští.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání prarodičů nezletilé směřuje proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání prarodičů nezletilé - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., když účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. října 2005

JUDr. Olga Puškinová, v.r.

předsedkyně senátu