30 Cdo 2365/2015
Datum rozhodnutí: 01.12.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



30 Cdo 2365/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vlacha v právní věci žalobce Mgr. V. K. , zastoupeného JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 1 611 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 C 119/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2015, č. j. 8 Co 850/2014- 198, takto:


I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 8. 8. 2014, č. j. 32 C 119/2015-165, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), dále zamítl žalobu co do částky 247 000 Kč s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 170 454 Kč.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I v části, která ukládá žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím, a ve zbývající části výrok I rozsudku změnil tak, že žaloba se v rozsahu zbývajících 100 000 Kč s příslušenstvím zamítá. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Uvedených nároků se žalobce domáhal jako náhrady nemajetkové újmy, která mu byla způsobena trestním stíháním, skončeným pro něj zproštěním obžaloby.
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroku I podal žalobce včasné dovolání, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř. , odmítl jako nepřípustné.
Nejvyšší soud opakovaně konstatuje, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s výší přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat jiné řešení ve smyslu § 237 o. s. ř. Dovolací soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zák. č. 160/2006 Sb., přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobce není. Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněném pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dospěl k závěru, že ve věcech nároků na náhradu nemajetkových újem způsobených rozhodnutími o zahájení trestního stíhání, jestliže takové trestní stíhání neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Rozhodnutí odvolacího soudu se v této věci s těmito požadavky vypořádává. Dovolatel se ve svém dovolání však omezuje toliko na vyjádření nesouhlasu právě s výší přiznaného zadostiučinění, které bez dalšího považuje za nepřiměřeně nízké, a nesprávnou aplikaci rozhodných kritérií vůbec nenamítá. Pominutí podmínek pro zvýšení odškodnění pro dlouhé trvání kompenzačního řízení odvolacím soudem zmíněné v dovolání pak neodpovídá okolnosti, že návrh na odškodnění újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení nebyl vůbec předmětem tohoto řízení.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 1. prosince 2015

JUDr. František Ištvánek
předseda senátu