30 Cdo 2357/2014
Datum rozhodnutí: 24.09.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013



30 Cdo 2357/2014

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci péče o nezletilého L. Z. , zastoupeného Městským úřadem Valašské Meziříčí, se sídlem Valašské Meziříčí, Náměstí 7/5, syna Ing. M. Z. , právně zastoupeného Mgr. Jaroslavem Machálkem, advokátem se sídlem Valašské Meziříčí, Palackého 470, a J. K. , právně zastoupené JUDr. Zuzanou Běťákovou, advokátkou se sídlem Nový Jičín, K Nemocnici 168/18, o vydání předběžného opatření, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 52 Nc 880/2010, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. června 2013, č. j. 13 Co 271/2013-550, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud ve Vsetíně pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen soud prvního stupně ) zamítl usnesením ze dne 14. května 2013, č. j. 52 Nc 880/2010-508, (dále jen usnesení soudu prvního stupně ) návrh otce na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Krajský soud v Ostravě (dále jen odvolací soud ) usnesením ze dne 17. června 2013, č. j. 13 Co 271/2013-550, (dále jen usnesení odvolacího soudu ) potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího podal otec (dále jen dovolatel ) včasné dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen dovolací soud ), jehož přípustnost spatřuje v ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Dovolatel ve svém podání uvádí, že soudy pochybily, když mu neustanovily zástupce z řad advokátů, neboť z dokladů uvedených ve spisech je prokázáno, že se sice brání aktivně, avšak velmi špatně, když mu soud vyměřil platit výživné ve výši 5.000,- Kč měsíčně a splácet dlužné výživné ve výši 491.000,- Kč, přestože jeho čistý měsíční příjem je 1.500,- Kč. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu ve vymezené části změnil tak, že rozhodne podle návrhu otce, případně napadené usnesení zrušil a vrátil věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 17. června 2013, Nejvyšší soud jako soud dovolací (dále jen dovolací soud ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Aby dovolání mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj. že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel se ve svém podání odkazuje na § 237 o. s. ř., aniž by však specifikoval, která ze čtyř možných okolností má být dle jeho názoru naplněna. Dovolatel se omezuje na tvrzení, že se evidentně není schopen dostatečně sám bránit, když mu bylo i přes jeho nízké příjmy vyměřeno vysoké výživné. Není tak naplněna podmínka, kterou stanoví ustanovení § 241a odst. 2 občanského soudního řádu, tedy že dovolání musí obsahovat vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 a § 238 o. s. ř.).
V souzené věci tak nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání. Nejvyšší soud proto toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věta první a odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 24. září 2014
JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.
předseda senátu