30 Cdo 2331/2002
Datum rozhodnutí: 13.03.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 2331/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně J. H. proti žalovanému Z. H., o výživné rozvedené manželky, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 4 C 171/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. srpna 2002, č.j. 20 Co 853/2000-109, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.485,- Kč k rukám jeho zástupce advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 30. srpna 2000, č.j.

4 C 171/97-56, uložil žalovanému přispívat na výživu žalobkyně částkou 2.200,- Kč měsíčně za období od 28.7.1997 do 31.12.1998 a od 1.7.1999 do 31.8.1999, s tím, že dlužné výživné za vymezené období je žalovaný oprávněn splácet v měsíčních splátkách 4.000,- Kč tak, že první splátka bude uhrazena do 15. září 2000 a každá další splátka

do patnáctého dne následujícího měsíce pod ztrátou výhody splátek, ohledně dalšího výživného v částkách 800,- Kč ve shora uvedeném období a ve výši 3.000,- Kč

za období od 1.7.1997 do 27.7.1997 a od 1.9.1999 do 31.10.1999 , návrh žalobkyně zamítl, žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náklady řízení 5.700,- Kč do tří dnů

od právní moci rozsudku k rukám JUDr. J. A. a České republice Okresnímu soudu v Uherském Hradišti soudní poplatek 421,- Kč v téže lhůtě.

Krajský soud v Brně rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo žalovanému uloženo platit

na výživu žalobkyně za dobu od 1.1.1998 do 31.12.1998 a od 1.7.1999 do 31.8.1999 výživné v částce 1.000,- Kč měsíčně, potvrdil, a jinak jej v napadených výrocích změnil tak, že návrh žalobkyně, aby jí žalovaný přispíval na výživu za dobu od 28.7.1997

do 31.12.1997 částkou 2.200,- Kč měsíčně, v době od 1.1.1998 do 31.12.1998

a od 1.7.1999 do 31.8.1999 částkou 1.200,- Kč měsíčně, zamítl, dlužné výživné za dobu od l.1.1998 do 31.12.1998 a od 1.7.1999 do 31.8.1999 v částce 14.000,- Kč uložil žalovanému zaplatit k rukám žalobkyně do šesti měsíců od právní moci rozsudku, žalovanému uložil zaplatit českému státu Okresnímu soudu v Uherském Hradišti soudní poplatek 300,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V podaném dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a důvodnost o § 241a odst. 3 o.s.ř., a jež směřuje pouze do výroků rozsudku odvolacího soudu, jimiž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, žalobkyně namítá, že skutkové zjištění odvolacího soudu nebylo správné a neodpovídá příjmům účastníků, zvláště pak příjmům jejím. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání namítá jeho nepřípustnost, neboť se jedná

o věc upravenou zákonem o rodině, a navrhuje proto jeho odmítnutí. Poukazuje na to, že odvolací soud nepřipustil dovolání, neboť by tak musel učinit ve výroku rozsudku,

a krom toho ve věci, ve které zákon dovolání nepřipouští, nemůže je odvolací soud připustit.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným

po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu

ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.

Dovolání bylo podáno osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením § 241 odst. 2 o. s. ř.

Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Občanský soudní řád tak činí v ustanoveních

§ 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.

Dovolání v této věci směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o výživném rozvedené manželky, soudním poplatku o nákladech řízení změněn. Z hlediska přípustnosti dovolání podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., u měnících výroků odvolacího soudu přichází v úvahu ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně

ve věci samé změněn. To se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených

v zákoně o rodině, s výjimkou rozsudků o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení (§ 238 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).

Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu měnícímu rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, mezi něž patří i rozsudky upravující výživné rozvedeného manžela (§ 92 zákona o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu ustanovení

§ 238 odst. 2 písm. b/ o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž odvolací soud rozhodoval, dovolání ve smyslu ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není přípustné.

Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu, výsledek rozhodnutí nebo předmět řízení (s výjimkou rozsudků, jimiž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo, že zde není) je dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. přípustné, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu trpí některou z vad v tomto ustanovení výslovně uvedených. Ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. tu spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu

(s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení

a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. K takovýmto vadám dovolací soud přihlédne vždy z úřední povinnosti. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.

Vady uvedené v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., ať už by se týkaly soudu (písm. a/, g/), účastníků (písm. b/, c/, f/), věci (písm. d/) nebo návrhu na zahájení řízení

(písm. e/) však z obsahu spisu nevyplývají a dovolatelkou nejsou ani tvrzeny.

Protože rozsudek odvolacího soudu v dovoláním dotčeném výroku není vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. postižen a protože z hlediska ustanovení

§ 238, § 238a a § 239 o.s.ř. proti němu není dovolání přípustné, nutno uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 4 věta první a § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v odměně za jeden úkon právní služby v částce 4.410,- Kč (vyjádření k dovolání) a v jedné paušální částce náhrad výdajů 75,- Kč srv. § 11

odst. 1 písm. d), § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1, 2, § 15 vyhl. č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměn

za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění předchozí cit. vyhláška a část dvanáctá, hlava první, bod 10 zákona č. 30/2000 Sb. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí ve smyslu § 243b odst. 4, věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1

a § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady v dovolacím řízení úspěšnému žalovanému nahradila v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. března 2003

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu