30 Cdo 2311/2003
Datum rozhodnutí: 27.11.2003
Dotčené předpisy: § 241 odst. 3 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 2311/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci J. H., a nezletilého R. H., zastoupeného Městskou částí P. jako opatrovníkem, dětí J. H., a J. H., zastoupeného advokátem, o zvýšení výživného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. P 166/93, o dovolání Jiřího Hrdiny proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2000,

č.j. 14 Co 311/2000-84, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2000, č.j. 14 Co 311/2000-84, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením v záhlaví označeným odvolání otce (dále dovolatele) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 10. 6. 1999, č.j. 28 P

a Nc 124/99-95, jímž bylo rozhodnuto o zvýšení výživného dovolatele pro oba tehdy nezletilé syny způsobem v rozsudku podrobně uvedeným, pro opožděnost odmítl. Vycházel z údajů na doručence rozsudku otci a ze zprávy pošty , podle nichž otec nebyl při prvním pokusu o doručení v místě bydliště zastižen. Výzva s upozorněním

na nový pokus o doručení byla provedena dne 22.7.1999. Po opětovném (bezvýsledném) pokusu o doručení byla písemnost uložena na poště dne 23.7.1999. Ve smyslu § 47 odst. 2 o.s.ř. pokládal třetí den od uložení, tj. den 26.7.1999, za den doručení, bez ohledu

na to, zda se otec o doručení dozvěděl. Za nerozhodné považoval, že otec převzal rozsudek osobně dne 3.8.1999. Ve smyslu § 204 odst. 1 o.s.ř. mělo být jeho odvolání podáno k poštovní přepravě nejpozději dne 10.8.1999. Protože však bylo podáno až dne 12.8.1999, stalo se tak opožděně a odvolací soud je proto podle § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. odmítl.

V podaném dovolání dovolatel namítá, že v době doručování rozsudku soudu prvního stupně na adrese O., kam mu bylo doručováno, již dávno nebydlel, nemohl být proto vyrozuměn o doručení ani o následném uložení zásilky. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ l0a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou - účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§ 240 odst. l o.s.ř.), a že je přípustné podle § 238a odst. l písm. e/ o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání, dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Výrok napadeného usnesení odvolacího soudu vyjadřuje závěr, že odvolání bylo podáno ve smyslu § 2l8 odst. l písm. a/ o.s.ř. opožděně, tj. po uplynutí patnáctidenní lhůty podle § 204 odst. l o.s.ř. Poněvadž běh této lhůty počíná od doručení rozsudku soudu prvního stupně, zahrnuje tento závěr logicky i zjištění, že rozsudek byl účastníku řádně doručen; jen řádné doručení má za následek, že odvolací lhůta počne běžet osobě, které je rozsudek doručován. Posouzení, zda je v konkrétním případě vyslovená podmínka splněna, vychází současně z určitého právního názoru (výkladu předpisů, jež upravují doručení) a z šetření o okolnostech, která jsou z hlediska této právní úpravy významná.

Nesouhlas se závěry odvolacího soudu, jež dovolání obsahuje, je v dovolacím řízení uplatnitelný v rámci dovolacích důvodů podle § 24l odst. 3 písm. b/ a c/ o.s.ř. Ve smyslu § 24l odst. 3 písm. b/ o.s.ř. lze dovolání odůvodnit tím, že řízení je postiženo jinou (než v § 237 uvedenou) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; podle § 242 odst. 3 o.s.ř. k takové vadě ostatně přihlíží dovolací soud z úřední povinnosti.

Podle § 47 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu.

Podle svého obsahu doručenka deklaruje též, že adresát se v místě doručení zdržuje (srov. text nebyl zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje ... ).

Doručenka je listinou, jež má povahu listiny veřejné a od listin soukromých se liší svou důkazní silou; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (§ l34 o.s.ř.).

Důsledek toho, že doručenka má povahu veřejné listiny, a toho, co obsahově potvrzuje, je tudíž ten, že je na účastníku, který tvrdí opak (oproti údajům uvedeným v doručence), že stanovený postup doručování dodržen nebyl nebo že se v místě doručování nezdržoval, aby ke svým tvrzením nabídl důkazy a jejich prostřednictvím tato opačná tvrzení prokázal; na tomto účastníku tedy spočívá tzv. důkazní břemeno.

Tak je tomu v dané věci. Rozsudek soudu prvního stupně byl žalovanému doručován postupem upraveným v ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. (tzv. náhradní doručení), které je však možné - krom stanoveného postupu při doručování - jen za předpokladu, že se adresát v místě doručení skutečně zdržuje. Tato podmínka však splněna nebyla. Jak plyne ze šetření soudu prvního stupně, čerpaného především z výslechu dovolatele, J. H. st., R. H., S. V. a L. H., dovolatel v červenci r. 1999 bydlel u svých rodičů v O.

Z výsledků šetření soudu prvního stupně, jež jsou ve shodě i s údaji dovolatele

o místě jeho bydliště v uvedeném období tedy plyne, že prokázal, že se v době doručování rozsudku soudu prvního stupně v místě doručení, tj. v O., nezdržoval. Nemohla proto nastoupit zákonná fikce doručení rozsudku soudu prvního stupně třetím dnem od uložení, tj. dnem 26.7.1999 a od tohoto data odvíjet patnáctidenní lhůtu k podání odvolání. Z tohoto hlediska, pokud odvolací soud odmítl odvolání žalovaného pro opožděnost, nelze jeho postup pokládat za správný. Svým postupem tak odňal dovolateli možnost dosáhnout přezkumu jím napadeného rozsudku soudu prvního stupně v odvolacím řízení podle ustanovení §§ 201 a násl. o.s.ř.

V dané věci spatřuje dovolací soud naplněn dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., a proto napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( § 243b odst.1,2 o.s.ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d odst.1, věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2003

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu