30 Cdo 2280/2002
Datum rozhodnutí: 04.12.2002
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 4 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 2280/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Ing. A. T., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. U., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti závěti, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 16 C 276/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. února 2002, č. j. 47 Co 457/2000-62, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobním návrhem podaným u Městského soudu v Brně dne 26. 11. 1998 domáhala určení, že závěť sepsaná dne 17. 5. 1991 zůstavitelem M. Z., zemřelým dne 21. 3. 1992, je od samého počátku neplatná.

Rozsudkem ze dne 12. 5. 2000, č. j. 16 C 276/98-34, Městský soud v Brně žalobu žalobkyně zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 4.300,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.). Vycházel ze závěru, že žalobkyně neprokázala existenci svého naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 2. 2002, č. j. 47 Co 457/2000-62, rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu jako věcně správný potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 2.150,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. L. Š.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2001. Namítá, že napadený rozsudek řeší právní otázku a sice existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně v rozporu s hmotným právem . Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.



Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1. 1. 2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho odůvodnění - po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle dosavadních právních předpisů , tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen o. s. ř. ). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§ 239 odst. 1 o. s. ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o. s. ř.).

Protože žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen, aniž by předtím byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen, není v této věci dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.

Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení § 239 odst. 1 i 2 o. s. ř. v dané věci rovněž nejsou splněny, protože odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil, a dovolatelka (její zástupce) návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním rozsudku odvolacího soudu neučinila.



Protože dovolání podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) a b) i podle ustanovení § 239 o. s. ř. není v této věci přípustné a protože dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně aniž by se mohl věcí dále zabývat podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť žalobkyně, s ohledem na výsledek řízení, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. prosince 2002

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu