30 Cdo 2226/2014
Datum rozhodnutí: 21.10.2015
Dotčené předpisy: § 138 odst. 1 o. s. ř., § 30 o. s. ř., § 29 odst. 3 o. s. ř.



30 Cdo 2226/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce P. B. , právně zastoupeného Mgr. Janem Poláčkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, proti žalované K. B. , právně zastoupené JUDr. Alenou Hakovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sukova třída 1556, o zaplacení částky 38.850 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 10 C 32/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočce v Pardubicích, ze dne 30. prosince 2013, sp. zn. 23 Co 567/2013-147, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 30. 12. 2013, č. j. 23 Co 567/2013-147, potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 10. 2013, č. j. 10 C 32/2012-137, jímž soud nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků.
Žalobce proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání k Nejvyššímu soudu, když má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. - dále opět jen o. s. ř. ).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
Shora uvedená kritéria odvolací soud při posuzování předpokladů pro osvobození dovolatele od soudních poplatků plně respektoval a jeho úvahy Nejvyšší soud neshledává zjevně nepřiměřenými.
Námitky dovolatele, podle kterých měl soud ze zjištěných skutečností dovodit, že dovolatel splňuje zákonné předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, neobsahují žádnou otázku procesního nebo hmotného práva (dovolatel pouze uvádí, že má zvýšené náklady se svým zdravotním stavem, a tudíž mu nelze klást k tíži, že se léčí a finanční prostředky vynakládá na léčbu a nikoli na soudní poplatky), na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a jež dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena (nebo na kterou se vztahují další kriteria přípustnosti dovolání vymezená § 237 o. s. ř.). Dovolání žalobce tak Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř., jelikož nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. října 2015

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu