30 Cdo 2199/2015
Datum rozhodnutí: 12.11.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013, § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013



30 Cdo 2199/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobce R. E., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice u Jičína, zastoupeného Mgr. Josefem Coganem, advokátem se sídlem v Nové Pace, Pražská 617, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 81 562 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 64/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2014, č. j. 22 Co 519/2013-156, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 16. srpna 2013, č. j. 15 C 64/2013-134, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 81 562 Kč.
Uvedené částky se žalobce domáhal jako náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů Vězeňské služby ČR. Žalovaná suma se skládá z částky 1 500 Kč představující majetkovou újmu, která žalobci měla vzniknout v souvislosti se stržením této částky ze strany ředitele věznice a částky 62 Kč spočívající v uhrazeném poštovném, dále z částky 20 000 Kč představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu za utrpěný stav právní nejistoty spojený s dlouhodobou absencí částky 1 500 Kč na kontě žalobce, částky 20 000 Kč jako zadostiučinění za právní nejistotu ohledně úspěšnosti pokusů o sjednání nápravy a částky 40 000 Kč za právní nejistotu spojenou s nevydáním rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce ve výroku I. včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř. , odmítl.
Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenstvím pohledávky se přitom nepřihlíží.
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. května 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03, a ze dne 31. května 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nároku žalobce na náhradu škody ve výši 1 500 Kč a 62 Kč a o jednotlivých nárocích žalobce na zadostiučinění za nemajetkové újmy ve výši 40 000 Kč a dvakrát po 20 000 Kč.
Napadeným rozsudkem odvolacího soudu, ve výroku o věci samé, nebylo ve smyslu § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč, přičemž se současně nejedná o nárok ze spotřebitelské smlouvy, pracovněprávního vztahu či o věc uvedenou v ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř., a ani napadené rozhodnutí nepatří mezi rozhodnutí vyjmenovaná v ustanovení § 238a o. s. ř., což zakládá nepřípustnost dovolání. Za tohoto stavu se dovolací soud nemohl ani zabývat případnými vadami řízení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 12. listopadu 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu