30 Cdo 2195/2004
Datum rozhodnutí: 18.11.2004
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 2195/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce D. Z., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. J., zastoupenému advokátem, o určení zůstavitelova majetku, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6 C 495/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. března 2004, č. j. 7 Co 229/2004-129, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 18. 11. 2003, č. j. 6 C 495/2002-97, Okresní soud v Jindřichově Hradci určil, že zůstavitel D. Z. byl ke dni svého úmrtí, tedy k 10. 8. 1966, vlastníkem skříňky závěsné na lékárenské signatury v rozsahu ideálních 49/50 (výrok I.); zamítl žalobu žalobce na určení, že zůstavitel D. Z. byl ke dni svého úmrtí, tedy k 10. 8. 1966, vlastníkem těchto věcí v rozsahu ideálních 49/50: dřevěného kříže s gotickým Kristem, historických nástěnných hodin (zlacený rám), dřevěných lékárenských stojatek v počtu 5 ks

a porcelánové lékárenské třenky s pistilkou (výrok II.); uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 3.990,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok III.).

K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne

5. 3. 2004, č. j. 7 Co 229/2004-129, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci II., o částečném zamítnutí žaloby, a v odstavci III., o nákladech řízení, potvrdil a konstatoval, že v odstavci I., o určení vlastnictví zůstává rozsudek nedotčen ; současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.755,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že v případě dřevěného kříže s gotickým Kristem se nejednalo o prokázání, že je to právě žalovaný, kdo tento předmět drží, ale o to, kdo tento předmět držel do doby úmrtí jeho otce, a to prokázal jednoznačně , a že všechny ostatní předměty se nacházejí v expozici muzea a ani u jediného z nich není jakákoliv evidence či nabývací doklad . Navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek odvolacího soudu i jím potvrzený rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má

ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu

s hmotným právem.

Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu uvedeného

v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.; z důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. Těmito dovolacími důvody vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. již neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; přípustnost dovolání

k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být založena podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen.

Dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné, neboť ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

Přípustnost dovolání by tedy v této věci mohla být založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Žalobce v dovolání namítá, že v případě dřevěného kříže s gotickým Kristem se nejednalo o prokázání, že je to právě žalovaný, kdo tento předmět drží, ale o to, kdo tento předmět držel do doby úmrtí jeho otce, a to prokázal jednoznačně , a že všechny ostatní předměty se nacházejí v expozici muzea a ani u jediného z nich není jakákoliv evidence či nabývací doklad .

Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takto vymezených dovolacích důvodů nemůže dovolací soud přezkoumat, neboť tyto důvody nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. V případě těchto dovolacích důvodů totiž nelze učinit závěr, že napadené rozhodnutí má ve věci samé

po právní stránce zásadní význam.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce není přípustné ani podle ustanovení

§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218

písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. listopadu 2004

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu