30 Cdo 2192/2004
Datum rozhodnutí: 28.02.2005
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 2192/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně K. T., zastoupené advokátem, proti žalované Okresní nemocnici J., zastoupené advokátem,

o ochranu osobnosti, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované - obchodní společnosti K., pojišťovna, a.s., vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 4/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. dubna 2004, č.j. 1 Co 24/2004-89, t a k t o :

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. dubna 2004, č.j. 1 Co 24/2004-89, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. listopadu 2003, č.j. 11 C 4/2003-70, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž žalobkyně požadovala,

v souvislosti s úmrtím jejího manžela pana F. T., po žalované jednak omluvu, jednak náhradu nemajetkové újmy v penězích, a kterým bylo rozhodnuto

o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Základ zjištění a úvah odvolacího soudu spočíval v konstatování, že žalobkyně

v řízení neprokázala, že žalovaná při léčbě a ošetřování pana T. porušila právní předpis, či jej léčila non lege artis a dopustila se tak neoprávněného zásahu

do osobnostních práv žalobkyně a zemřelého chráněných ustanovením § 11 násl. občanského zákoníku (dále jen "o.z."). Protože tedy nebyl prokázán neoprávněný zásah (do takto chráněných práv), odvolací soud uzavřel, že proto není dána ani odpovědnost žalované podle § 13 o.z.

Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 18. května 2004, přičemž zástupci dovolatelky byl doručen téhož dne.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 12. července 2004 včasné dovolání. Dovolací důvod spatřuje v ustanovení § 241a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."), když má především zato, že odvolací soud neúplně a nesprávně zjistil skutkový stav dané věci. Navrhuje proto, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno.

K uvedenému dovolání se žalovaná písemně vyjádřila podáním ze dne 6. září 2004 v němž navrhla jeho odmítnutí pro nepřípustnost, případně pro zjevnou bezdůvodnost.

Dovolání žalobkyně není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu

- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé

(§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle druhé z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

Obsah spisu v této věci neodůvodňuje přípustnost dovolání, která by byla založena ustanovením § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný, a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu.

Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Kdy jde o rozsudek po právní stránce zásadního významu, se příkladmo uvádí v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam.

Dovolatelkou uvedený dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. mířící na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, může být ovšem použit jen tehdy, vyplývá-li přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. (resp. podle obdobného použití těchto ustanovení podle § 238 odst. 2 o.s.ř. a § 238a odst. 2 téhož zákona). Způsobilým dovolacím důvodem není tam, kde přípustnost dovolání závisí na úvaze dovolacího soudu o tom, zda napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Z uvedených důvodů tedy není možno považovat napadené rozhodnutí

za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, jak to má na mysli ustanovení

§ 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř.

Dovolací soud dále uvážil, že přípustnost dovolání žalobkyně v této věci není založena ani na podkladě ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., když nejsou naplněny předpoklady obsažené v těchto ustanoveních. Protože tak není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) proto toto dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. l věta první o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobkyní a žalovanou je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a § 150 o.s.ř. Dovolací soud shledal důvody zvláštního zřetele hodné odůvodňující toto rozhodnutí v osobních a majetkových poměrech žalobkyně, stejně tak jako

v okolnostech daného případu. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem bylo

o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř.

ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy dovolání v této věci bylo odmítnuto, avšak vedlejšímu účastníkovi v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2005

JUDr. Pavel Pavlík, v.r.

předseda senátu