30 Cdo 219/2003
Datum rozhodnutí: 11.02.2003
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 104 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 219/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce V. T., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému K. M., zastoupenému advokátem, o určení společné domácnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. 10 C 171/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu

pro Prahu 9 ze dne 28. května 2002, č.j. 10 C 171/2001-40, opravenému usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. května 2002, č.j. 10 C 171/2001-49, takto:

I. Řízení o dovolání se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobním návrhem podaným dne 5.9.2001 u Obvodního soudu pro Prahu 9 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že žil se zůstavitelkou M. J., zemřelou dne 18.2.2000 v P., Ústavu radiační onkologie, ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před její smrtí, a z tohoto důvodu pečoval o společnou domácnost .

Podáním ze dne 23.4.2002 žalobce žalobu ze dne 5.9.2001 upřesnil a navrhl, aby soud určil, že žalobce je dědicem po M. J., zemřelé 18.2.2000..

Podáním ze dne 27.5.2002 pak žalobce navrhl, aby soud určil, že závěť zůstavitelky M. J., zemřelé 18.2.2000, ve formě notářského zápisu čj.

N 442/99, NZ 411/99, sepsaná notářem JUDr. I. E., notářem v P., je neplatná a aby určil, že žalobce je dědicem po M. J., zemřelé 18.2.2000.

Usnesením ze dne 28.5.2002, č.j. 10 C 171/2001-40, opraveným usnesením

ze dne 20.8.2002, č.j. 10 C 171/2001-49, Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl, že změna žaloby, doručená soudu dne 23.4.2002 a doplněná dne 27.5.2002, se nepřipouští .

Rozsudkem ze dne 28.5.2002, č.j. 10 C 171/2001-38, opraveným usnesením

ze dne 20.8.2002, č.j. 10 C 171/2001-49, Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl žalobu, kterou se určuje, že žalobce žil se zůstavitelkou M. J., zemřelou dne 18.2.2000 v P., Ústavu radiační onkologie, ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před její smrtí, a z tohoto důvodu pečoval o společnou domácnost , a uložil žalobci zaplatit žalovanému náklady řízení 7.854,80 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce .

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16.10.2002, č.j.

62 Co 406/02-53, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 28.5.2002, č.j. 10 C 171/2001-38, opravený usnesením ze dne 20.8.2002, č.j. 10 C 171/2001-49, jako věcně správný potvrdil (výrok I.) a žalobci uložil nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení

ve výši 3.175,- Kč k rukám advokáta.

Proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28.5.2002, č.j.

10 C 171/2001-40, opravenému usnesením ze dne 20.8.2002, č.j. 10 C 171/2001-49, podal žalobce dovolání.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,

ve znění účinném od 1.1.2001 (dále jen o.s.ř. ) lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28.5.2002, č.j. 10 C 171/2001-40, opravené usnesením ze dne 20.8.2002, č.j. 10 C 171/2001-49, není rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen; občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovémuto rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. § 10a o.s.ř.).



Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalobce proti shora označenému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 podle § 243c odst. 1 a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. února 2003

JUDr. Karel Podolka

předseda senátu