30 Cdo 2158/2015
Datum rozhodnutí: 12.11.2015
Dotčené předpisy: § 229 odst. 4 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013, § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013



30 Cdo 2158/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně M. D. , zastoupené JUDr. Barborou Dubanskou, Ph.D., LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1079/3a, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 399 153 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 294/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2014, č. j. 21 Co 363/2014-243, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:


Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 18. srpna 2014, č. j. 21 Co 363/2014-243, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 26. června 2014, č. j. 10 C 294/2011-231, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. května 2013, č. j. 10 C 294/2011-173. Soud prvního stupně tak rozhodl poté, co odvolací soud usnesením ze dne 5. května 2014, č. j. 21 Co 228/2014-228, k odvolání žalobkyně předchozí usnesení soudu prvního stupně ve věci zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným pokynem vypořádat otázku, zda usnesení na č. l. 173 spisu bylo řádně doručeno.
Dne 14. května 2013 mělo být žalobkyni do datové schránky doručeno vyrozumění o nekonání jednání a zároveň usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. května 2013, č. j. 10 C 294/2011-173, jímž bylo odmítnuto podání žalobkyně ze dne 13. listopadu 2011, kterým se žalobkyně domáhala zaplacení částky 399 153 Kč. Žalobkyně však tvrdí, že jí byl doručen pouze prvý dokument a o existenci usnesení o odmítnutí jejího podání se dověděla až při nahlížení do spisu dne 7. října 2013. Žalobkyně proto dne 22. října 2013 podala odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. května 2013, č. j. 10 C 294/2011-173, a z opatrnosti také návrh na prominutí zmeškání lhůty pro podání tohoto odvolání. Odvolání žalobkyně proti uvedenému usnesení, o jehož doručení se vede spor, bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. září 2014, č. j. 10 C 294/2011-245, odmítnuto pro opožděnost. Rozhodnutí o odmítnutí odvolání bylo následně potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2014, č. j. 21 Co 508/2014-263. O žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání bylo rozhodnuto, jak je uvedeno výše.
Usnesení odvolacího soudu ze dne 18. srpna 2014, č. j. 21 Co 363/2014-243, kterým bylo potvrzeno zamítnutí návrhu žalobkyně na prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání, napadla žalobkyně dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř .
V předmětné věci dovolání není přípustné, neboť ani odlišné vyřešení otázky prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání Nejvyšším soudem by se v poměrech žalobkyně nemohlo projevit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Prostředkem obrany proti neoprávněnému rozhodnutí o odmítnutí odvolání pro opožděnost v důsledku vadného doručení rozhodnutí soudu prvního stupně není podání žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání. Pokud by bylo žalobkyni rozhodnutí soudu prvního stupně vadně doručeno, nemohla lhůtu pro podání odvolání zmeškat, a proto jí není co promíjet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 1270/97).
Žalobkyně se měla bránit proti usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání pro opožděnost ze dne 18. listopadu 2014, č. j. 21 Co 508/2014-263, a to podáním žaloby pro zmatečnost (§ 229 odst. 4 o. s. ř., srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2014, sp. zn. 25 Cdo 1686/2014).
Dovolací soud proto z výše uvedeného důvodu dovolání jako bezpředmětné podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 12. listopadu 2015

JUDr. Pavel Simon
předseda senátu