30 Cdo 2127/2007
Datum rozhodnutí: 12.08.2008
Dotčené předpisy: § 163 předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 2127/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně

JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce F. S., zastoupeného advokátem, proti žalované R. S., zastoupené advokátkou, o 290.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 8 C 43/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. května 2006, č. j. 21 Co 336/2005 - 204, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. května 2006, č. j. 21 Co 336/2005 - 204, ve výroku, jímž byl rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 23. května 2005, č. j. 8 C 43/2004 -183, změněn v zamítavém výroku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 68.250,- Kč s 2 % úrokem z prodlení z této částky ode dne

11. 11. 2003 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, se zrušuje a věc

se vrací v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 23. 5. 2005, č. j. 8 C 43/2004 - 183, zamítl žalobu na zaplacení částky 136.500,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 136.500,- Kč od 30. 7. 2003 do zaplacení, řízení o zaplacení částky 153.500,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z téže částky od 30. 7. 2003 do zaplacení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku. Rozhodl

tak o uplatněném nároku na vydání plnění z bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout na straně žalované tím, že přijímala platby výživného pro nezletilé děti účastníků D. a T. poskytované žalobcem z jeho podnikatelského účtu na základě trvalého příkazu v celkové výši 10.500,- Kč měsíčně na obě děti v období

od roku 1999 do 31. 8. 2002, ačkoliv v té době hradil výživné pro každé z dětí ve výši 4.000,- Kč měsíčně k rukám žalované. Poté, co žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku, vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 153.500,- Kč s příslušenstvím, takže po zastavení řízení v tomto rozsahu zůstala předmětem řízení částka 136.500,- Kč za období od 1. 8. 2001 do 31. 8. 2002, tj. za 13 měsíců, a to včetně úroků z prodlení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 9. 1999, který nabyl právní moci dne 29. 10. 1999. Z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 12. 1998, sp. zn. Nc 261/98, dále zjistil, že nezletilé děti účastníků D. a T. byly pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřeny do výchovy matky (žalované) a že žalobce se jako otec zavázal platit výživné ve výši 4.000,- Kč na každé z dětí měsíčně, a to s účinností od právní moci výroku o rozvodu manželství rodičů k rukám matky. Ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. Nc 57/96 dále vyplývá, že dne 22. 2. 2001 podal žalobce návrh na změnu výchovy a výživy k nezl. T. S., tak aby byla svěřena do jeho výchovy, přičemž řízení bylo pravomocným rozhodnutím soudu zastaveno. Dále bylo z výpovědi žalované a svědkyně A. S. prokázáno, že výživné na nezl. T. otec platil nejméně v soudem určené výši i v době, kdy se zdržovala u něj. Mezi účastníky bylo přitom nesporné, že v rozhodném období byly částky 6.500,- Kč a 4.000,- Kč žalobcem z jeho účtu poukazovány na vkladní knížku žalované. Při právním posouzení věci vycházel soud prvního stupně z § 451 obč. zák. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalovaná nezískala majetkový prospěch v důsledku plnění bez právního důvodu. Žalobce totiž v řízení neprokázal, že kromě částky 10.500,- Kč měsíčně hradil řádně výživné ve výši 8.000,- Kč měsíčně v hotovosti k rukám žalované.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. 5. 2006, č. j.

21 Co 336/2005 - 204, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 68.250,- Kč s 3,5 % úrokem z prodlení z této částky za dobu od 30. 7. 2003 do zaplacení a ve vztahu k další požadované částce 68.250,- Kč ohledně 3,5 % úroku z prodlení za dobu od 30. 7. 2003 do 10. 11. 2003 a 1,5 % úroku z prodlení za dobu od 11. 11. 2003 do zaplacení potvrdil, v další části výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 68.250,- Kč s 2 % úrokem z prodlení z této částky ode dne 11. 11. 2003 do zaplacení jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 68.250,- Kč s 2 % úrokem z prodlení z této částky ode dne 11. 11. 2003 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku , ve výroku o zastavení řízení a o vrácení soudního poplatku jej zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil a ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky jej zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem

a ztotožnil se s jeho závěrem, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že platil výživné pro obě nezletilé děti ve výši 8.000,- Kč pravidelně v hotovosti k rukám žalované. Z toho dovodil, že ve vztahu k nezl. D. plnil otec v rozhodném období svoji vyživovací povinnost převodem peněz ze svého účtu na základě trvalého příkazu. V rozsahu částky 68.250,- Kč, které takto pro nezl. D. v rozhodném období od srpna 2001 do srpna 2002 včetně poskytl (jedná se o 13 měsíců po 5.250,- Kč, což je polovina ze žalobcem zasílaných 10.500,- Kč měsíčně), se tedy nemůže jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalované; naopak šlo o plnění výživného,

ke kterému byl právní důvod. Dále dovodil, že byla-li nezl. T. v rozhodném období ve faktické péči otce - žalobce, což je mezi účastníky nesporné, plnil žalobce svoji vyživovací povinnost k nezletilé osobní péčí i finančně v rámci vedení společné domácnosti a nebylo tudíž žádného důvodu plnit i v tomto období výživné

pro nezletilou k rukám žalované. Jestliže žalobce i v rozhodných 13 měsících nadále zasílal žalované platby ve výši 5.250,- Kč měsíčně (polovina z celkově zasílané částky 10.500,- Kč), šlo o plnění bez právního důvodu (§ 451 odst. 2 obč. zák.) a žalovaná

se proto na úkor žalobce v rozsahu částky 68.250,- Kč bezdůvodně obohatila a je povinna toto bezdůvodné obohacení vydat podle § 451 odst. 1 obč. zák .

Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že jí na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 68.250,- Kč,

a namítá, že i když v rozhodné době byla nezl. T. ve faktické péči žalobce, který nadále zasílal na předmětný účet platby ve výši 5.250,- Kč měsíčně, nelze na danou věc aplikovat občanský zákoník, neboť výživné má zvláštní úpravu v zákoně o rodině

(§ 99 odst. 1, § 104). Přestože tedy žalobce platil na nezl. T. dobrovolně výživné ve větším rozsahu než rozhodl soud, nezažádal o změnu výchovy, a nemůže požadovat vrácení přeplatku vzhledem k zásadě nenávratnosti spotřebovaného výživného. V této souvislosti poukazuje žalovaná na to, že oběma dětem zřídila pojištění, že obě studují

na střední škole, s čímž jsou spojeny zvýšené náklady, a že vzhledem k jejím sociálním poměrům je jednoznačné, že finanční prostředky od žalobce použila pro děti. Odvolacímu soudu vytýká, že se těmito jejími námitkami nezabýval a že věc posoudil po právní stránce nesprávně. Navrhla, aby rozsudek krajského soudu byl v napadeném rozsahu zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalobce se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s napadeným výrokem rozsudku odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně, bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, a že je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., dospěl po přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. k závěru, že dovolání

je důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka jako důvod dovolání [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.)] uplatnila, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 99 odst. 1 zákona o rodině změní-li se poměry, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti. Dojde-li ke zrušení nebo snížení tohoto výživného za minulou dobu, spotřebované výživné se nevrací.

Podle § 104 zákona o rodině ustanovení občanského zákoníku se použijí tehdy, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

Podle § 163 odst. 1 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení rozsudky o výchově a výživě nezletilých dětí a o přiznání, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo o pozastavení jejího výkonu lze změnit i bez návrhu, změní-li se poměry.

V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 12. 1998, sp. zn. Nc 261/98, byly nezletilé děti účastníků D.

a T. svěřeny do výchovy matky (žalované) a že žalobce jako otec se zavázal platit na každé z dětí výživné ve výši 4.000,- Kč měsíčně. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 9. 1999, který nabyl právní moci dne 29. 10. 1999, pak manželství účastníků bylo rozvedeno. Mezi účastníky je nesporné, že v rozhodné době, tj. od srpna 2001 do srpna 2002 včetně, byla nezl. T. ve faktické péči žalobce, který platil i v této době na výživu každého z dětí částku ve výši 5.250,- Kč měsíčně.

Dovolatelce je třeba přisvědčit v názoru, že změnil-li odvolací soud za daného skutkového stavu věci zamítavý rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 68.250,- Kč s příslušenstvím jako bezdůvodné obohacení, které mělo vzniknout na její straně na úkor žalobce tím, že v rozhodné době platil výživné na nezl. dceru T. k rukám žalované, i když nezletilá byla ve faktické péči žalobce, jde o rozhodnutí nesprávné, neboť na posuzovanou věc aplikoval nesprávný právní předpis (občanský zákoník), ačkoliv změna rozsudku o výživném pro nezl. dítě se vzhledem k § 104 zákona o rodině posuzuje podle tohoto zákona (v souvislosti s § 163 o. s. ř.), protože jde o právo vyplývající ze zákona o rodině (jde o rodinněprávní vztah, který je rozdílný od občanskoprávního vztahu z odpovědnosti za bezdůvodného obohacení). Výživné pro nezletilé děti je totiž nutno řadit k právům na peněžitá plnění, která vyplývají ze zákona o rodině (srov. např. § 26, § 28, § 50, § 85, § 86 zákona o rodině), a dojde-li ke změně poměrů, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti podle § 99 odst. 1 zákona o rodině v souvislosti s § 163 o. s. ř. (srov. např. rozhodnutí uveřejněná pod R 54/1969 a R 27/1974, jejichž závěry platí i v současné době), přičemž dojde-li ke zrušení nebo snížení tohoto výživného za minulou dobu, spotřebované výživné se nevrací.

Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle § 241a odst. písm. b) o. s. ř. byl naplněn a že rozsudek odvolacího soudu není v napadeném výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 68.250,- Kč s příslušenstvím změněn, správný. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu v tomto výroku zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první

o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. srpna 2008

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu