30 Cdo 2116/2002
Datum rozhodnutí: 30.01.2003
Dotčené předpisy: § 243c předpisu č. 99/1963Sb., § 104 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 2116/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A. L., proti žalovanému S. M., o určení otcovství a o úpravu práv a povinností k T. L., vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 17 C 281/96, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. června 2001, č. j. 13 Co 552/2001-122, t a k t o :

Dovolací řízení se zastavuje.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. června 2001, č. j. 13 Co 552/2001-122, potvrdil usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 23. října 2000, č. j. 17 C 281/96-93, kterým bylo nařízeno předvedení žalovaného ke znaleckému vyšetření podle § 52 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Toto rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 20. července 2001.

Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dne 20. srpna 2001 dovoláním s tím, že se tak domáhá svých práv.

Soud prvního stupně následně usnesením č. j. 17 C 291/96-181, které bylo doručeno žalovanému dne 3. června 2002, dovolatele vyzval, aby si ve lhůtě patnácti dnů od doručení tohoto usnesení zvolil pro řízení o dovolání zástupce z řad advokátů nebo notářů, a tuto skutečnost doložil soudu předložením plné moci, nebo aby osvědčil případné vlastní právnické vzdělání. Dovolatel byl současně poučen, že pokud této výzvě ve stanovené lhůtě nevyhoví, bude dovolací řízení zastaveno.

S přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné též občanský soudní řád, Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), věc projednal a rozhodl podle znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. prosince 2000, neboť odvolací soud v tomto případě napadeným usnesením rozhodoval o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému ještě před účinností uvedené novely o. s. ř.

Podle ustanovení § 241 odst. 1 věta první o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Takto je stanoveno tzv. povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení, které je chápáno jako zvláštní podmínka dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze sice odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí ve věci samé. Nedostatek v zastoupení dovolatele musí být proto řešen postupem podle ustanovení § 210 a § 104 odst. 2 věta první o. s. ř., ve spojení s § 241 odst. 4 téhož zákona, tj. výzvou, aby si dovolatel, který podal dovolání sám, v soudem určené lhůtě zvolil řádného zástupce. V případě, že takové výzvě není vyhověno, dovolací soud dovolací řízení zastaví podle § 243c a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř.

O takový případ jde v posuzované věci, neboť - jak vyplývá z obsahu spisu - dovolatel, ač nebylo doloženo, že by sám měl právnické vzdělání, resp., že za něj jedná podle zákona kvalifikovaná osoba, nevyhověl výzvě soudu, aby se v dovolacím řízení nechal zastoupit advokátem. Protože tak nebyla splněna zvláštní podmínka dovolacího řízení, dovolacímu soudu proto nezbylo, než podle již zmíněných ustanovení o. s. ř. dovolací řízení zastavit.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. ledna 2003

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu